Mizející svět

Nádherný filmový dokument o vědecké pracovnici, která sbírá převážně folkloristický materiál. Krásné slovácké záběry Javorník, Velká nad Veličkou atd. Hraný dokument za účasti brňenských filmařů, neprofesionálních představitelů, neherců, studentů, lidových zpěváků, a hudebníků realizovaný převážně v poloamatérských podmínkách. To by ale tentokrát nevadilo, už jenom kvůli všem těm přírodním krásám, písním, především té "Teče voda teče", v podání Ňorkové muziky, a náderným krojům, dávám za 4*. (17.06.2006)

Asi je to kvůli mé neznalosti jiné soudobé dokumentární tvorby, ale mám z Mizejícího světa opravdu dobrý pocit. Za prvé, mé oblíbené časosběrné záběry rostoucích rostlinek bych v tak starém filmu nečekala. (Myslela jsem, že je to typický prvek až současných přírodovědných naučných filmů.) Za druhé se mi líbilo, že byl dokument hraný a dokonce tam bylo i něco jako děj. A déle tam byly zajímavé záběry, nejen popisné, ale zkrátka i vizuálně zajímavé. Mám ráda, když zvuková stopa neodpovídá přesně tomu, co vidíme. Takže to všechno dohromady bylo fajn a zdaleka ne taková nuda, jak by jeden čekal. Nevím, jak bych to jinak řekla..... (12.11.2008)

Ano, nostalgie pracuje na plné obrátky, ale jen u někoho a jenom někde. Film je totiž značně stylově nevyvážený a tak bych opět vyhodila dějovou vložku a pokusila se něco experimentálnějšího. K nevyváženému stylu : prvních několik minut vypadá jak biologický dokument (zrychlené záběry rostoucího kvítí), pak dochází k včlenění příběhu (samotný příběh není sice čistá naivnost sama, ale díky velmi špatnému ozvučení a nářečí i rozvleklosti prostého děje je pro mě/jiné lidi méně stravitelný), asi ve ¾ filmu se film vzdá zvuku a začne se chovat jako česká kopie Dovženkovy Země (při scéně bouřky - z které si bere styl, ale i podobný námět) a zbytek filmu už pak variuje všechny tři možnosti, příběh se proplétá mezi písněmi, záběry krajiny a květů a emotivní montáží. Takhle to zní velmi poeticky, ale ve skutečnosti jsou ty stylové skoky neharmonické, nekonzistentní a místo aby splývali v jeden, tak každý víc zvýrazňuje odlišnost toho druhého. Přesto jsem se ve chvílích zapomínala a začala být vztahovačná na sebe (neřku – li pyšná), že v dnešní době umím jak séct s kosou, tak plést žílu (kdysi i dělat píšťalku mě učili!!!) a že nám doma na statku hnije ve stodole povoz z minulého století, hned vedle spalovacího čtyřtaktního vozu. A to je mi dvacet – a mám sbírku hliněných kuliček (v pytlíku a nejen dvě). Ten svět zmizel a mnoho z nás zůstává jeho (ne)chtěných archeologem nebo hrobníkem. PS: Mairiel - zrychlené sekvence růstu : Vzhledem k tomu, že už v knize Zahradníkův rok se Karel Čapek o těchto záběrech zmiňuje a to jsou taková pozdní dvacátá léta (1929?), tak to sice novinka byla, ale pro tento film naprosto samoúčelná. (12.11.2008)

Za pěknou kameru a chytlavé dynamické střihové sekvence. (12.11.2008)

Z dokumentu Mizející svět mám rozporuplné pocity. Velmi jsem se na něj těšil, pocházím z blízkého kraje, Horňácko mám rád a vždy si tam rád zajedu. Bohužel mám docela hodně výhrad, pominu technickou kvalitu, která je špatná kvůli stáří materiálu. Již úvod byl zvláštní, snaha o poetické záběry přírody mě neuchvátily a nevím, proč jsou zrovna v tomhle dokumentu. Především mně ale vadilo, neustálé střídání různých sekvencí - poetické záběry krajiny, hrané pásma, dokumentární záběry, chvíle zpěvu, chvíle z natáčení, ... všechno působí značně neuspořádaně a nebo je to uspořádané jak kupka sena na horňáckých lúkách. :-) Pokud ale máte tenhle svět rádi, určitě se mrkněte, má co nabídnout. Nebo si můžete zajet přímo akci Horňácké kosení, kde alespoň část již zmizelého světa uvidíte. (21.12.2017)