Kdo je tady ředitel?

Ze samotného námětu o vytvoření a zastupování fiktivního ředitele mohla za jiné kostelace tvůrců vzniknout svěží a vtipná komedie. To by se ale námětu nesměl chopit takhle sebestředný režisér, který výsledek promění v pseudouměleckou výkladní skříň plnou nezáživných herců, neumětelsky křečovitého podání či jakýchsi rádoby-intelektuálních úvah nad možnostmi filmového média a komedie. Už dlouho jsem nic tak otravného neviděl. Jestliže největší invence Ředitele spočívá v naprosto nesmyslných a trapně výstředních záběrech kamery, je něco hodně špatně. Jestliže mě z celé komedie rozesmálo pouze to, jak po víc než půlhodině nezajímavých keců o informačních technologiích a firemní administrativě začne jeden pár ve stejné kanceláři ve stoje souložit, je to trapas ještě větší... Chtělo by se mi říct vono je to tak blbý, až je to vtipný, ale s výjimkou té jedné choulostivé scény jsem to nedokázal vnímat ani tímto způsobem. Jestliže má takhle vypadat reprezentativní snímek jednoho z nejuznávanějších současných evropských režisérů, tak se s dovolením zase na dlouhou dobu filmově vrátím o pár dekád zpátky. 10% (13.11.2020)

Lars von Trier je pro mne zárukou toho..…..vlastně pro mne žádnou zárukou není, jeho filmy jdou mimo mě. Manifest Dogma 95 mě odradí na dálku. Kdo je tady ředitel? jsem viděl neúmyslně když jsem uspával dceru u televize, od které mi předtím úspěšně schovala ovladač a nutno podotknout, že mi to moji práci značně ztížilo, neboť jsem častými „výprsky“ smíchu usínající dítě budil. Námět a scénář je opravdu perla, přes občasnou naivitu jednání postav jsem se nad absurdními situacemi a bravurními dialogy skvěle bavil. Jednu hvězdičku z plného počtu strhávám za odporné střihy, které jsou nejspíše nějakou uměleckou licencí, přičemž v mých očích filmu dodávají nepříjemnou pachuť amatérismu! (01.12.2008)

Neuvěřitelně absurdní humor ve filmu, který Triera vzdálil od metody, kterou si Dogmatem nastavil. Zůstala jen ruční kamera, která jako by nevěděla, co chce snímat, což je ostatně největší slabinou snímku. Jinak se dá "Řediteli" máloco vytknout. Trier ví, co dělá, když rozděluje film režisérskými komentáři a natahuje ho šílenými dialogy, na které by nestačily všechny drogy světa. Je to skvělé, i otravné zároveň. Co víc říct... (01.10.2010)

Bylo mi jasné, že komedie podle Triera bude vypadat o dost jinak než typická žánrová záležitost, přesto jsem doufal, že se budu spíš smát než oceňovat satirické narážky. A nevyšlo v podstatě ani jedno, kritika kancelářské politiky často příliš nefungovala, s humorem to nebylo o moc lepší. Ano, sem tam se něco k zasmání sice našlo, ale spíš šlo o slepenec absurdních scének někdy s víc, jindy zas méně povedenou pointou. A směrem ke konci filmu mi začala postava Kristoffera vadit, i když určitě ne tolik jako debilní (ale pozor, cool/super vtipná!) berlička v podobě jeho bývalky jako právničky. Dánsko-islandské vyrovnávání se s minulostí mě už minulo úplně (podobně jako hrátky s kamerou/střihem). Takže poněkud rozpačitý dojem, alespoň samotné téma/zápletka stálo opravdu za to, tudíž ty 3* to ještě budou, ale stejně jako jiní si příště pustím od Triera spíše drama (a o zhlédnutí jeho Idiotů raději ještě popřemýšlím). (24.01.2013)

"Šoustání přichází na řadu po pořádným hulení." Tak falešný ředitel Kristoffer mě hodně bavil, zejména když se do své role vžil a začal svou postavu herecky rozvíjet. Já jsem si tedy to hledání odpovědné osoby a prodávání firmy dost užil a to přesto, že nedisponuju perfektní znalostí dánštiny ani islandštiny, což by v tomto případě rozhodně nezaškodilo. Nicméně jsem rád, že ve Skandinávii kvalitní zábava dosud neumrzla a ani ji nezardousila syrová severská dramata. (25.11.2016)