Tajnosti

Tahle žena, jež má zdánlivě všechno, mi ve svém chování připadala trochu snobská, nějak jsem jí nedokázala uvěřit hnutí mysli. To mávnutí rukou nad autem, a tak 43 táců, mně už je to jedno, mobil neustále po ruce... je to můj osobní problém, ale já ho občas s takovými lidmi mám. Nechci říct "nemají si na co stěžovat", ale spíš "A proč nepřemýšlí taky nad tím, že by měli bojovat?" Sebevědomí kombinované se zalíbením v sebelítosti velmi často sklouzne k podivnému druhu povýšenosti a takový jsem získala dojem tady a to já nemám ráda. (28.11.2009)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

„No jo, to je nejhorší věk. Holka takle večer jela do taneční a... HEROINOVE KOMA!“ Ťažký, ale kvalitný a miestami hravý film, pojednávajúci dosť komplikovane o dosť jednoduchých témach, akými sú boj proti starnutiu, nude, stereotypu, nechcenému tehotenstvu a manželskej nevere. Občas nebudete vedieť, čo si máte myslieť (kolieskové korčule, tancujúca Iva Bittová, párik tancujúci uprostred dopravnej špičky) a niekedy sa budete pýtať, čo tým chcel autor povedať (párik, ktorý nemôže mať deti). Ale v spoločnosti tejto obyčajnej rodiny sa budete cítiť dobre nielen vďaka hudbe (Buty) či sebavedomej produkcii Jana Svěráka, ale tiež vďaka peknej kamere, chytľavým hláškam („Sem tady zakopla vo psa.“) a silným hereckým výkonom (Iva Bittová, Karel Roden a Martha Issová). Režisérka neuteká k zľahčujúcim zvratom, neprimitivizuje postavy, vzťahy medzi nimi sú reálne (konečne niekto nakrútil nehysterickú scénu, v ktorej sa manžel manželke prizná k nevere... hoci faktom je, že ani ona nemá práve najčistejšie svedomie) atď. Napriek príjemnému pocitu, ktorý na mňa z jednotlivých scén padal, som sa pravdupovediac dosť nudil. O 20 rokov to možno bude inak. P.S. Režisérke by som osobne odporúčal urobiť spin-off s partiou okolo sedemnásť a pol ročnej dcéry. (23.12.2009)

Když jsem na LFŠ v Hradišti viděl jen půlku, protože sledovat film na přeplněném náměstí v sedě na dlažebních kostkách prostě nešlo, velmi mě mrzelo, že to vzdávám, protože film vypadal moc dobře. Když jsem ho dnes viděl celý, opět jsem si užil první polovinu, ta druhá mě ale hodně zklamala. Skončí to vlastně uplně nijak! (29.07.2007)

"Tak já vám ho tady pohlídám." aneb cesta za novou tváří českého filmu. Mají matky dospělých dětí nárok na vlastní život? A co děti? Nejsou dneska mnohem chytřejší než rodiče? Já bych řekla, že jsou, protože rychlé tempo života jim je vlastní a nemají potřebu takových tajností, jako Julie. Ta, v podání Ivy Bittové, ale samozřejmě dostála očekávání, jaké vzbudila v Želarech, o tom není pochyb. (10.03.2009)