Margaret

Nemám ráda Annu Paquin. Leze mi na nervy od Piana a ejhle? Kouknu na Margaret, kde mě opět nepřekvapila ničím. Někdo to vnímá jako herecké umění, já nevím... Domnívám se, že tahle ženská nehraje. Je prostě nesympatická. Film byl dlouhý, úmorný, roztříštěný, uvřískaný... Nikdy více! Jedna hvězdička za to, že jsem to dokoukala. (31.01.2013)

Emocionální masáž. Pohlcující od prvního do posledního záběru. Působivější, čistější a precizněji natočenou americkou drámu jsem neviděl od dob Domu z písku a mlhy případně Výměny. Herectví Anny Paquin mě zcela rozsekalo bez ohledu na to jaký vztah mám ke ztvárněné postavě. Nenávist? Pohrdání? Obdiv? Lítost? Vše dohromady? Pravděpodobně. Jistý si tím ovšem nejsem. Dokud neuvidím Director's cut zůstávám na čtyřech. Za kameru a hudbu bych nejraději těch pět udělil hned - Nádhera. 0% patos 100% lidské emoce city nálady a názory. Žádná laciná strojenost ve které hlavní postavě bezmezně fandíte. Střídání nálad. Wow (24.07.2012)

Škoda, že som si nemohol pozrieť nezostrihanú verziu. V tejto bolo viditeľné, ako niektoré scény boli nasilu useknuté, čo bola škoda. Film je jeden veľký emočno - herecký koncert, kde kraľuje Anna Paquin. Prerod z uplne v pohode na uplne šialenú síce trvá pomerne dlho, ale stojí zato. Na konci, keď sa zamyslíte, máte chuť ju nakopať. ostatný herci na čele s Renom skvelý a vierohodní. A to je ďalšia vec, čo sa mi páčila. Scény boli miestami ako z reálu, nemal som pocit, že sledujem film. Dosť ma to nadchlo. Príbeh, aj keď chcel byť jednoduchý, bol prešpikovaný toľkými vetvami a gradáciou, že v konečnom dôsledku bola z toho plnohodnotná dráma. Fajn. Dokonca mi nevadila ani dlžka, čo som sám zo seba prekvapený. Silné 3 z 5 (10.10.2013)

všechny hlavní postavy ( vyjímkou Jeana Rena) mi byly krajně nesympatické. Hysterická Anna Paquin se dala dohromady s nejlepší přitelkyní oběti a vytvořili tak možná nejprotivnější filmové duo v historii filmu. Teď ale k filmu. Ten se podle mého názoru povedl. Kamera byla naprosto úžasá, děj kvalitní a celkové zpracování taktéž. Vedlejší postavy byly pro mě snadněji uvěřitelnými narozdíl od podle mne zbytečně zanícené hlavní hrdinky. Kdyby bylo jiné obsazení rozhodně bych šel s hodnocením výše. (02.07.2012)

Nenápadné mistrovské dílo. ______ Menší metakritika. Margaret je často vytýkáno, že hlavní hrdinka je nesnesitelná kráva. Kromě toho, že takový názor prozrazuje neschopnost diváka vnímat film jinak než se prostě identifikovat s postavou, samotný film dává najevo, že nás nenutí s Lisou sympatizovat, nebo spíše že se plně nemusíme ztotožňovat s jejími postoji. Jak říká během jedné z hodin literatury profesor, kterého hraje Matthew Broderick: "Just because Shakespeare has one of his characters say something, doesn't mean he personally agrees with it." S Lisou Cohen nemusíme souhlasit, ale měli bychom být schopní se do ní vcítit: ztělesňuje horlivý idealismus mládí, nekonfrontovaný s životní zkušeností, a proto věřící ve změnu, ale zároveň také necitlivý vůči okolí. Film je o tom, že chtít "dělat dobro" nestačí a že tím lze napáchat i spoustu nechtěného zla, nebo přes všechnu snahu nedosáhnout cíle - a je taky o tom, že za impulzivní touhou konat dobro je často sobectví. Motivace Margaret si přitom musíme samí domýšlet a dlouhé zatajování jejích vlastních pocitů, které doopravdy řídí její jednání, je ve filmu zužitkováno v působivém emotivním závěru. Margaret je zároveň o problémech v komunikaci; o potížích, které nastávají při pokusu sblížit dva subjektivní pohledy na svět, nebo dokonce jen jednu událost. Tento motiv snímek spojuje i s vlivem umění na naše vnímání - policista se při výslechu po nehodě Lisy ptá na barvu semaforu a radí jí, aby si zkusila situaci vybavit jako by to byl film. Celý film je pak o tom, jak Lisa sebe i svět vidí optikou fikce - neustále vytváří dramatické okamžiky, konstruuje si svůj vlastní smyšlený svět bez ohledu na ostatní. Margaret (film pojmenovaný příznačně po básni, tedy po smyšlené poetické postavě) je ve svojí podstatě jednou velkou operou, mnohdy vypjatou, rozvleklou a poetizovanou. S tím souvisí i neopodstatněné výtky, které se objevily v recenzi na indiefilmu, a to vůči "poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl". Jak už jsem naznačil výše, operní a divadelní představení, do kterých ve filmu pravidelně vstupujeme a jednotlivé postavy v nich samy hrají, nebo je sledují, jsou právě velmi účelně usouvstažněny s příběhem Lisy, problémem subjektivity a rozdílů mezi hereckou a společenskou rolí, a katarzní funkcí umění. Jak jedna z (vedlejších) postav prohlásí v hádce s Lisou: "We are not all supporting characters to the drama of your amazing life!" Život skutečně není drama a my sami musíme nejprve stanout na místě ostatních, abychom je dokázali skutečně pochopit, ale potřebujeme umění, aby nám pomohlo prožít emoce - často nesouvisející s vlastním dílem, ale s naší osobní životní zkušeností. (27.10.2012)