Štědrý večer pana rady Vacátka

I nerudný pan rada, dokáže být rudný... Pro nářadí k vyloupení pokladen se používají v příběhu slova „vercajk "které pochází z německého slova „Werkzeug“, tedy nástroje.  Další pojmenování kasařského nářadíčka je „Chrom Nickel Stahl“. Jedná se o materiály, ze kterých bylo nářadí zhotoveno, tedy chrom, nikl a ocel, navíc slovo „stahle“ je zaměnitelné se slovem „stehlen“, což znamená „(u)krást“. (24.12.2021)

Vánoční návrat pana rady Vacátka a taková malá vzpomínka na velmi povedený seriál. Dle toho, že se tu objevuje i detektiv Mrázek, lze usoudit, že dějově je příběh zasazen do období ještě před jeho odchodem do důchodu. O detektivku se však tentokrát nejedná. Pan Rada Vacátko velmi dobře zná nepsanou kasařskou tradici a tak se jde sám na vlastní oči přesvědčit že je vše v pořádku. I narazí na jednoho, avšak majícího malého synka a tak se se svoji noblesou a přísností postará o to, aby vánoce byli takové jaké mají být. Na filmu je velmi patrná televizní optika, která způsobuje ztrátu původní atmosféry. I tak je tento příběh mimo seriál velmi potěšující (19.04.2015)

Dejme tomu, že je to nevkusný vánoční "filer"...ale co když ne? Rada Vacátko, nejde na štědrý den domu, jaksi ho to tam netáhne, neb jeho rodinou se po letech služby stala pražská galerka. Než aby vyšetřoval zločin jde mu pro dobro všech zabránit. Není to žádný akční americký thriller či komixová podívaná od Marvela...stačí mu 2 koruny na prskavky a 6 kousků čokolády. Nejúčinnější je ale jeho lidskost a pochopení pro kasaře Nováka. Adopig si stěžoval na divnou hubu, ale pokud ji pozorně posloucháte, zazní tam řada koled v jakémsi hospodském hávu (harmonika, rozvrzané housle ...). Ony úpravy, tu a tam tahající za uši, se k celé té jednoaktovce, dle mého názoru, velmi hodí. Nejsou to líbivé koledy pro spořádané občany, ale koledy pro osoby kteří svůj život spojili se zločinem (je jedno na které straně stojí). (25.12.2014)

Nezaslouženě podceňované završující dílo HŘÍŠNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO, této perly klasiky asi nejen české detektivky, přibližuje radu Vacátka a s ním i mimořádnou, nedoceňovanou velikost Marvanova - a marvanovského - herectví z neobvyklého úhlu. Svátky klidu a míru jsou nejen povznášející, ale i vražedné: to pro ty, jejichž život není v pořádku a jejich mezilidské vztahy nejsou prosty hlubokých kazů a fatálních nedodělků. Starý mládenec zůstává věren sám sobě: schopnost nadhledu, shovívavost, kterou vztahuje nejen ke světu, ale i k lidem, mezi něž prozíravě a věcně zahrnuje i sebe sama, umožňují spolu s kvalitním scénářem zhlédnutí díla, na které se nezapomíná. Štědrý večer rady Vacátka je i štědrým večerem ducha, srdce a lásky také pro všechny, kdo s pozoruhodným mužem československé prvorepublikové policie sdílejí prožívání nejposvátnějšího a nejsvátečnějšího dne v roce. Nechce se věřit, že pro Marvana to bylo poslední vystoupení před kamerou, které uzavřelo jeho takřka půlstoletou uměleckou dráhu dramatického divadelmího herce, jehož nejvlastnějším jevištěm bylo a zůstalo nadčasové stříbrné plátno českého filmu. (26.03.2008)

Upřímně řečeno je to trochu zvláštní film. Jaroslav Marvan a Vlastimil Brodský jsou sice kvalitní herci, ale přeci jen nemají pořádně co hrát. Rada Vacátko totiž nemá s kým by Vánoce strávil a tak se vydá po kontrole kasařů. Alespoň takhle to chápu já. A pak mu ještě schová brašnu, aby mu vzápětí prozradil kde ji má, což moc smyslu nedává. Kdyby mu ji zabavil, pak ano. Přesto tihle dva špičkoví herci rozehrávají mistrnou partii nervů, kdy oba ví, ale tváří se, že neví. (05.01.2021)