Quantum of Solace

Daniel Craig se pro tuhle roli narodil a posunul ji směrem k dokonalosti a já ho v ní doslova žeru. Věděli jsme, že se jedná o pokračování a tak se dalo čekat nějaké rozvedení příběhu Casina Royale. To není však vidět na první pohled a vyplatí se o té story přemýšlet trošku víc, sám jsem toho důkazem. Chápu, že člověk zvyklý na starší bondovky to nemá ve zvyku, ale to už není problém tvůrců. Já tenhle nový trend vítám. Co se mi rozebírat nechce, jsou horší akční scény. Není mi totiž třináct. Tosca prostě není pro každého. (21.11.2008)

Pořád ještě nevím, jestli nazvat váhavým střelcem Bonda nebo jeho loutkáře. Forster je silný v kramflecích, když jde o citová pnutí (scénář jimi však nečekaně šetří), ale stamilionový rozpočet a autorský dohled nad filmem jako celkem mu protéká mezi prsty. Humorným vložkám chybí styl, akční scény vypadají jako nešetrný copy&paste odjinud a celý film spíš kličkuje než postupuje vpřed, bičován nepřehledným střihem a scénářem, který se snaží vejít všude. Abych parafrázoval samotný film... nový Bond má dlouhé prsty, ale nikde nezanechá výraznější otisky. V kontrastu se špičkovým řemeslem od Martina Campbella je to zklamání, Quantum postrádá jak sošné tělo, tak zajímavou duši. Nad vodou ho drží jen osvědčená značka a příslib do budoucna. Samotnému Craigovi se totiž proti všem mým výčitkám plave neskutečně lehce. Držím mu palce, ale nahoru je tentokrát dávám jen hodně opatrně. (23.10.2008)

Tohle není Jim Beam... eh, James Bond. Alespoň ne v tom hávu alá Casino Royale. Změna režiséra je markantní a QoS na to bohužel doplácí, alespoň co se akčních scén týče. Co naplat, že záběry, ať už z úvodní automobilové naháněčky, z poskakování po střechách domů nebo z vodních hrátek u přístaviště, jsou mimořádně luxusní, když si je nelze vychutnat v celé jejich kráse. Střih je rychlejší než mluva Chrise Tuckera. Tím se dostávám k faktu, že QoS nemá žádnou scénu, která by mi utkvěla, kterou bych si přehrával, pamatoval a vyzdvihoval. Casinem prosprintoval Foucan s Bondem v závěsu a dodnes si celou scénu přesně vybavuji (a opravdu si jí nepouštím denně čtrnáctkrát). Jakou scénu si mám odnést zarámovanou odsud, když mi z nich střihač nadělá puzzle?? Jediná postřehnutelná bitka je ta z úvodu v pokoji 325, ta má grády. Bond působí stejně jako (zatím) poslední Bourne jako totální šrotovací mašina, malinko už chytá terminátorovský likvidační odér. Daniel Craig však nadále potvrzuje statut nejlepšího Bonda. Mathieu Amalric charizmatický, Kurylenko a Arterton oku lahodící, jinak nic, titulkový song pro mě naprosto skvělý. Tak obří rozpočet bych si představoval zužitkovat chytřeji, víc takových fines viz prohlížení fotografií, údajů a zjišťování informací v úvodu. No, celkově zklamání, protože Forster mě předtím dovedl vždy okouzlit. Ne tolik redbullů před stříháním! 230 miliónů dolarů(rozpočet)/576 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/58 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (12.11.2008)

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Co jaký režisér s Bondem provede, je mi prakticky jedno, hlavně když se ve výsledku můžu těšit z kvalitního filmového řemesla. Quantum nepřekonalo Casino, žádnou ostudu ale sérii nedělá. Ano, mizerně sestříhaná akce nepříjemně překvapí (obrovské množství času, úsilí a peněz lze vycítit, ale ne ocenit) a mírně zmatený děj si užije jen ten, kdo viděl Casino a má paměť na jména, přesto si myslím, že Marc Foster a Daniel Craig nedělají sérii medvědí službu a z celého kolosu vycházejí minimálně se ctí. Foster sází na psychologii a nezvyklé komponování scén (Tosca je naprosto, ale naprosto dokonalá), Craig pak Bonda obdařil i sympatickou bourneovskou přímočarostí. A obojí funguje. Obsazení Olgy a Gemmy rovněž považuji za šťastné, netrápí mě absence technických udělátek a některých klasických bondovských trademarků a jsem jedině rád, že tohle pokračování Casina potvrdilo novou tvář Bonda pro 21.století. 75% (08.11.2008)