Svatej z Krejcárku

Nevím kolik hlavních rolí Václav Kotva dostal, ale možná je tohle jeho životní, byť si jej asi budeme pamatovat z jiných rolí. O Žižkově se toho namluvilo dost, sám toho taky hodně pustil jeden z nejslavnějších rodáků Jiří Krampol. Byla to asi drsná čtvrť a František Peterka, jinak známý především z komedií, se role zhostil dobře, ale zase tak těžké to neměl, když na to vypadal. Film je hlavně o tom, jak se tak dlouho ustupuje ze svých pozic, že už není kam ustoupit. Konec tak vyloženě spěje k tragédii, když je dobrák ždímán o sto šest a nikdo to neocení. (16.03.2022)

"Na světě je tolik nadbytečnejch ženskejch, že když pudou v šestistupu porád do moře, tak eště nakonec zbydou na každýho mužskýho dvě!" Sveták, hulvát, kurevník a opilec Peterka si adoptuje naivného dobráka Kotvu a uvedie ho do svojho sveta žižkovských pajzlov, kamarátov z mokrej štvrte, fluktuácie a pochybných žien. Náš ťuťmák sa snaží, dosiahne nejaké relatívne úspechy u atraktívnej viacnásobnej slobodnej matky Vysouložilovej, ale v nemilosrdnom prostredí nemá šancu na víťazstvo. Hodne čierna tragikomédia a sociálna sonda do v socializme menej zobrazovných proletárskych vrstiev v jednom. Vynikajúce. Za päť stratených vojenských topánok. "Možná, že vás zabiju...eště nevim..."  (12.01.2024)

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení. (25.07.2013)

"Já na ně dřu, a voni vo mně rozhodujou. A eště mě urazili!" *** Hluboce odvážný a režimu několikanásobně nebezpečný film, rebelující jak svobodomyslným furiantstvím a fanfarónstvím Martinovým (však jmenovec boha Marta je ze své podstaty bojovný), tak v jiné rovině i hřejivě lidskou spolehlivostí, poctivostí, mírnou udatností, snášenlivostí a vřelou příchylností Lájoškovou - a v těch nejsilnějších momentech i chápavým opěrným přátelstvím mezi oběma (či vlastně všemi) mužskými protagonisty a taktéž propojením, až splynutím obého v Magdině zároveň divoké a vzpurné i mateřsky milostné povaze (ostatně ani ona se nejmenuje po Marii Magdalské náhodou). *** A vůbec, nepodmíněná velkorysost a pochopení pro různorodou utvářenost nevázaných, nezkrotných, snivých povah tu ukazuje cestu, ono vysokomyslné nazření, že s dostatkem ochoty a vůle všecko a všecky lze zahrnout do vzájemné starostlivosti a může doopravdy být spolem krásněji - může... pokud je toho vůbec v lidských silách napořád dosáhnout ve všem tom mužsko-ženském tření a napětí, když je tak lehké a svůdné propadnout pohrdání a ubližování těm druhým divochům, již se zdají být příliš rozčilující a na něž lze házet vinu za těžkost a neschůdnost života. *** Vtáčata, siroty a blázni jinak, jinak, tíživěji i živěji, realističtěji a melancholičtěji, pokorněji i rozmáchleji. Životem a hladovou touhou po žití nabité dílo ve všech nuancích, pro něž skoro nejde vydržet zůstat naživu. A režim tu dostává jen tak bokem ťafku za ťafkou jako něco, co se při všem tom divokém zápolení vůbec nebere v potaz jako reálná možnost. *** Divím se upřímně, že tenhle film není známější a slavnější, postavy rozežité Kotvou a Peterkou jsou naprosto nezapomenutelné a film se pohybuje na velmi tenkém protirežimním ledě s takovou radostnou a živelnou suverenitou, že člověk úplně slyší, jak se zvedá protivítr a burácí. (13.09.2020)

Je až neuvěřitelné, kolik kvalitních filmů přinesla slavná československá nová vlna a jak moc to kontrastuje s marasmem současného českého filmu.  Film je jakýmsi  až bizarním leporelem svérázných postaviček z žižkovské periferie, přičemž velkou roli tu hraje i nadsázka až na hraně reality a snu. Zároveň svou syrovostí onen tehdejší žižkovský svéráz asi dost věrně odráží. Snímek, který byl ve své době jen jedním z mnoha podobně kvalitních, přičemž se jiné zapsaly do povědomí mnohem výrazněji a trvaleji, úroveň současné české kinematografie i tak hravě převyšuje o několik tříd. (09.04.2022)