Pocit viny

Perelman mne po velmi intenzivním Domu z písku a mlhy trochu zchladil. Je zde vysloven nespočet důležitých i nepříjemných myšlenek, které stojí minimálně za krátkou úvahu, a některé fragmenty příběhu jsou ohromně působivé. Nejlepší scénou je určitě ona vrcholná konfrontace dívek se střelcem. Kdykoli na ni přišla řada, byl jsem jako na trní, a pokaždé mě něčím překvapila. Evan Rachel Wood zde zahrála skvěle a podle mne se jí bez větších problémů podařilo zastínit Umu Thurman, která však neměla tak široké pole působnosti a její postava (tedy dospělé „já“) neměla tak výrazné charakterové rysy. Nicméně filmu chybí dynamičnost, výraznější gradace a hlavně celistvost, protože vinou skoků mezi časovými rovinami se dostavuje nepříjemná útržkovitost vyprávění, které se režisér nedokázal vyhnout (hrátky s časem totiž nejsou žádná legrace ;-)). Atmosféra se dostavuje také spíš útržkovitě, proto mi tu chyběl takový ten intenzivní prožitek, který mám u existenčních dramat tak rád. Navíc mi připadalo, že scénář byl místy zcela zbytečně samoúčelný a vařil z vody (tímto neduhem trochu trpěl i předchozí Perelmanův film), hlavně potom linie Umy Thurman, která mě místy trochu nudila (nebo jsem nepochopil, jaký byl skutečný význam některých scén, což by rozhodně nebylo poprvé ani naposled, že ;-)). Vyslovené myšlenky tedy jsou důležité, ale ve filmu se pořádně neodrazí. Zůstávají prostě jen vysloveny. Já osobně si budu pamatovat pouze výkon Evan Rachel Wood a konfrontaci na dívčích záchodcích. (05.06.2010)

Srdce prý je nejsilnější sval, ale nezáleží na úhlu pohledu? Není z jiného ten nejkřehčí ? Film vypráví o dvou kamarádkách, které si v jednu chvíli řešily holčičí věci a ve druhou si musely vybrat - život nebo smrt s tím, že život pro jednu = smrt pro druhou. Protože v průběhu filmu sledujeme jakožto dospělou jen jednu, myslíme, že víme. Konec ale napoví, že TO nebylo pointou, a přiměje přemýslet - o alternativách, rozhodnutích, svědomí. Občasná šlápnutí do sentimentu a téměř kýče měla v sobě ale zárověň i jakousi čistotu a poctivost ... A mě to dostalo. 4,5 *. (27.01.2009)

Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. (11.07.2011)

Veselá kopa tenhle Perlman.Už v předchozím filmu ukázal,že umí člověka slušně dojebat a i když po tomhle se nemám chut' jít zastřelit jako právě minule,sluníčka po zdech taky malovat nebudu.A to i přesto,že Evanina volba skýtá naději,že ne každý...I když si člověk celý film myslí,že ví a odpověd' má před očima (originální název napoví,ten český je blbost),stejně sem ve finále věděl hovno.On se ten retard s bouchačkou tak hezky zeptal.Bůhví jaký originál tohle není,ale s Vadimem,Evan a Evou (která je snad ještě víc sexy než Evan) mi to nevadí. (17.04.2011)

Rodinné thrillery, nebo jak to nazvat, když americkou rodinu ohrožuje něco či někdo zvenčí, jsou v USA populární. Tento se k nim řadí rovněž. Uma Thruman zde hraje ženu, která má trauma ze střední školy. Nějaký mladík postřílel většinu žáků, profesorů i její přítelkyni, a ona se cítí vinna, že se jí mladík se svým úmyslem den předtím svěřil, ale ona mu nevěřila. Ve svém současném životě s manželem a dcerkou se ke svým studentským létům stále vrací a my ve flashbacích vidíme další nové okolnosti, o nichž jsme netušili a jež nám dávají zcela nový pohled na v úvodu ukázaný hrůzný čin. A také na dívčino tehdejší rozhodnutí, jež se s ní vleče celý život - a když se objeví stín minulosti, bude se muset rozhodnout znovu... Příběh je v určité chvíli hodně jasný, střídání dvou časových rovin jen narušuje schopnost vnímat jej vcelku. A i přes krátkou stopáž neříká nakonec nic nového, navíc by mohl být spíše středometrážním televizním filmem a vyšel by z hodnocení o hodně lépe. Navíc nechápu, že by kluk, co se zcvokne a postřílí celou školu, diskutoval se dvěma holkami v koupelně o dialektice. (04.12.2008)