Marley a já

Z větší části se jedná o pohodový rodinný film (i když ten konec pro děti přeci jen nebude, kdo je má pak utěšovat a vysvětlovat jim, že se to vlastně nestalo) a jak už je poznat z plakátu, je určen především milovníkům zvířat. Marley je celkem realistickým životním příběhem páru Wilson + Aniston, který po chvilce doplní nezbedný psí aktér, jehož dámskou verzi máme doma. Vše, co jsem viděl v tomto snímku, mě tak vůbec nepřekvapilo a místy to bylo s naší skoro dvouletou labradořicí ještě horší. Kromě závěru samotného, který se pro tento druh filmu příliš nehodí, se mi vůbec celá druhá polovina zdála trochu odfláknutá. Nejdříve se buduje příběh spolu s charaktery, přidá se domácí mazlíček, započnou hrátky, na scéně se objeví děti, hrátky pokračují a pak přijde ten nešťastný konec. Navíc je tu pár nejasností, nedozvíme se např., jak Marley ovlivnil členy rodiny a především jejich život a pohled na svět, co se nakonec stalo s psí pláží, proč šel Marley na výcvik psů až jako skoro dospělý a nakonec proč postavy alespoň trochu viditelně nezestárly. (6/10) (21.03.2009)

Jako psí příběh dobrý, ocení asi každej kdo má psa. Zvlášť epitaf za Marleyho je výstižnej, pes vás má prostě rád, pokud ho máte taky rádi, rozesměje Vás i utěší, když to potřebujete. Ohledně záznamu životního stylu lidských jedinců v příběhu se vyskytujících mi ale některý rozhodnutí přišly nepochopitelný, hlavně teda přestěhování do nesnobštější sádrokartonový čtvrti plný bazénů, cukrkandlovejch úsměvů, silikonovejch koz a ofroutů. S čímž souvisí rektální alpinismus v práci, aby bylo možný splácet hypotéku. Trochu si to napravili druhym stěhovánim, ale oči se mi protáčej eště teďka. Když jsem někde doma, jen tak bych to nevyměnil. (20.03.2009)

Všechny recenze, co lze o tomto snímku najít, nelžou. Na konci z vás bude kaskádami padat vodopád slz. Marley a já je moc pěkný film o jednom mladém páru, který se po svém vyrovnává s životem. Na začátku si pořídí jedno roztomilé štěnátko, a to je pak provází těmito útrapami, i když v drtivé většině za ně může právě ono. WIlson a Aniston zde tvoří moc sympatický pár, roky ubíhají, a stopáž - ač dvouhodinová - uteče velmi rychle. (06.04.2009)

Je pro mě hrozně těžký sledovat, jak Jennifer stárne. Pořád ji mám zafixovanou v paměti jako sexy Rachel z Přátel. Make-up sice něco zakryl, ale už to není ono. Když pominu tuto prkotinu, tak mám na film jen samou chválu. Pár je sehraný a děsně jim to spolu sekne. Zábavné scény plynule střídají ty vážné. Při závěru jsem dokonce uronil nějakou tu slzu a to se mi stalo naposledy u Forresta Gumpa. (06.03.2010)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)