Krvavý stát

Kevin Smith patří mezi režiséry, jejichž tvorbu mám zaškatulkovanou jako docela kontroverzní, leč zajímavou podívanou. Jeho komedie jsem snad nikdy neviděl, ale co se hororového žánru týče, už mám za sebou jak Mrožího muže, tak i Yoga Hosers. Co se tohoto filmu týče, tak mi to přišlo spíše jako akční drama/thriller, nežli horor, ale několik prvků se zde dá najít i z tohoto žánru. Nebudu však tvrdit, že jsem byl tentokrát spokojený, protože tento kousek má jak několik slibných pasáží a momentů, tak i docela dost slabin… Počáteční kecy o sexu prošuměli jedním uchem tam a druhým ven a zcela se v mém případě míjeli účinkem. Podobných žvástů je dnes plná snad každá rádoby komedie a to nejen americké ale už i ty české. Netrvá to moc dlouho a nastupuje náboženská stránka filmu a kupa fanatického kázání. Naštěstí patřil Michael Parks (coby Abin Cooper) k tomu lepšímu, co nám tu bylo nabídnuto. Fanatismus z něj jen srčel a mladíci brzy pocítí, že tady se záchrany a slitování jen tak nedočkají. Jenže to samé platí i pro samotné diváky a hlavně hororové fandy – zapomeňte na kupu bolestivého mučení a psychologických hrátek – tady hrají hlavní roli smrtící kulky, no a že jich tu bylo vypálených opravdu hodně. Protože ve chvíli kdy se na scéně objeví policajti a kulhající John Goodman, začíná napodobování filmů Quentina Tarantina… Počet postav se začne rapidně rychle snižovat a to na všech „frontách“. Množství kouřících nábojnic se nedalo ani spočítat a nebýt toho blbého konce, možná tam pochcípali opravdu všichni. Kevin Smith však chtěl, aby si z toho vzali diváci nejedno poučení, což možná na jednu stranu byl v jeho očích dobrý nápad, ale většina lidí s jeho nadšením asi moc spokojená nebude. Přece jenom jsme se těšili hlavně na pořádná jatka/brutalitu a toho se nám jaksi nedostalo… Krvavý stát tak mezi moje oblíbené kousky určitě patřit nebude. Ale jako taková jednorázová akční podívaná s kapkou tohoto hororu se to dá rozhodně dokoukat do konce. 50% (28.09.2019)

Bože můj, bože můj, bože můj! Z téhle „Smithovské kritičnosti vůči všemu možnému“ mi nepěkně duní v hlavě - ještě víc než z hlásných trub v závěru, při Soudném dni, který se nekonal. A volume na maximum tomu oroštovalo pár skutečně skvostných WTF momentů. Jako - já chápu, že režisér strávil dětství v kostele (zavřený v bedně pod oltářem), a že scenárista nedostal v životě ani pár facek (věčná škoda!), natož aby se podíval zblízka do hlavně pistole nějaké náboženské fanatičky, co má zrovna den blbec, ale toto...? To nikdy neslyšel o existenci pudu sebezáchovy? Následují SPOILERY! (Varovat před nimi u blbého filmu je asi zbytečné, ale nešť). Volně přetlumočím nejvýživnější WTF scénu: "Kašlu ti na to, že chceš zachránit ty děti a mě taky. Zabili jste mi dva kámoše, takže na tvoji snahu mě zachránit ti seru, kočičko! Schválně tady chcípnu ! ... a to budeš mít za to!" Zhruba tohle svým "Naser si!" říká pomstychtivě osmnáctiletý panic rozrušené pastorově vnučce Cheyenne. A prsí se přímo do hlavně namířené pistole. A nebo, taky dobrý, ti sportovní střelci z FBI. V klídku odstřelí, pěkně zblízka, face to face, dva neozbrojené civilisty (z toho jedno rukojmí!). A aby udělali šéfovi akce ještě větší radost, chystají se postřílet i pět šest malých dětí, jen tak, aby nezůstali svědci zpackaného zásahu. ROFL! To jsem netušil, že do zásahové jednotky FBI se přijímají jen kvalifikovaní psychopati... Velmi uvěřitelné. Taková (krvelačná) třešnička na tomto debilním filmovém dortu. Jedna hvězda pastorovi, neboť zajímavě ztvárněných náboženských pošuků není nikdy dost, a druhá hvězda jeho ženě, obětavé milfce, co šla s kůží na trh: „Nepustím do sebe žádnýho chlapa, kterej v sobě nemá aspoň dvě piva“. Čiperná fanatička :-)) (13.11.2013)

Pestrý příběh ladně střídá i těžko kombinovatelné filmové žánry, přelévá vývoj příběhu z jedné postavy na druhou a rozepisuje charaktery jen proto, aby nás dovedli k těm dalším. Nejde tak o horror, filozofování nad náboženskými sektami, ani policejní drama, je to zkrátka všechno pospolu v přirozeně kompaktním celku. Zajímavě vyznívající koncepce filmu potěší, žádná z přísad výsledného mixu nepoleví a nenudí, naneštěstí ale taky žádná zvlášť nevyčnívá a film zůstává tím, pod čím jej Smith uvedl – fajn počinem bez zvláštních ambicí. (03.11.2011)

Tento, zcela nesmithovský, film začíná jako poměrně temný, ryze béčkový exploatační skoro-horror, přesně takový, které se Tarantino snažil pozdvihnout ve svém Grindhousu. Žánr se však záhy zlomí, atmosféra strachu kompletně vymizí a nastává akce - na první pohled naprosto nezajímavá akce, ale když už se zdá, že se z Red State stává šedivý propadák, začne na film doléhat citelný opar satiry, jenž trefně kritizuje fanatické náboženství, terorismus a způsob, jakým je policie nucena se s těmito problémy vypořádávat. Tento absurdní a skrytě zábavný rozměr filmu alespoň zčásti nahrazuje jinak obyčejný děj a nijaké postavy. Na této vlně Smith nakonec graduje až do Coenovského finále, takže řeknu budiž, ale příště radši Clerks 3, prosím... 5/10 (13.10.2011)

Předně - část filmu je nepříjemně upovídaná. Kázání fanatického kněze je lakmusovým papírkem trpělivosti - blá, blá, blá. Myslí si scénárista, že veškerá omladina jest padlá na hlavu a myslí jen tím mezi nohama? Asi ano. Podá-li vám někdo cizí otevřené pivo z lednice, je to normální? Ne. Prcháte-li před zabijáky se samopalem, je logické, že je postřílíte - nebo se alespoň pokusíte. Může parta amatérských fanatiků střílet lépe než vycvičená jednotka? Dle tvůrců rozhodně ano. Na druhou stranu vítám filmy, které stále upozorňují na fanatické šílence okolo nás. Střelba působí velmi realisticky stejně jako zásahy kulkou. Škoda, že naznačené mysterium bylo nakonec logicky vysvětleno - naštěstí s vtipnou pointou. Závěr mohl vypadat komicky, leč mám obavy, že mocní opravdu takto rozhodují o osudech druhých... (05.12.2011)