Juno

Tohle asi nebyl úplně film pro mě, možná sem si nejdřív měl přečíst o čem to vlastně je, ale nemůžu tomu upřit, že i tak mě to celkem vtáhlo a po počátečních rozpacích se mi to i líbilo. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě výborná Ellen Page, i když sem jí teda občas nechápal a taky super soundtrack. Btw Ellen Page má v jednom pravdu - Dario Argento is so the ultimate master of horror. (09.02.2008)

"This is even better than Susperia." Juno se nevyhne srovnání se Zbouchnutou a Napoleon Dynamitem. Což je vůči všem třem snímkům trochu nefér. Jedním si je sice podobná tématem a druhým zdánlivě "geek" atmosférou, ale jinak prakticky nic společného nemají. Oproti Napoleonovi jsou tady všichni normální, byť tu a tam poněkud výstřední, a řeší běžné problémy. Oproti Zbouchnuté se zase hraje na vážnější notu. Což ani v nejmenším neznamená, že by Reitman junior nezvládal navzdory vážnému tématu i skvostně a trefně pobavit. Navíc to umí bez tisíc a jedné variace na popkulturní hlášky. Znovu narozdíl od Judda Apatowa. Juno je velmi sympatický a příjemný snímek, který pro mě paradoxně brzdí zde nejvíce vyzdvihovaný klad. Ellen Page. Netvrdím, že nehraje výborně, ale někdy tlačí na pilu až přespříliš. A čistě osobně mě také bylo líto odsunutí Paulieho na vedlejší dějovou kolej. Ta postava je tak sympatická, že bych celý film nejraději viděl udělaný z jeho Tic-Tacového pohledu. (22.01.2008)

Jak tak koukám, tak jsem tento film viděl a napsal zde k němu komentář v roce 2008 a potom jsem ho úplně vypustil z paměti. Dal jsem mu tenkrát jednu hvězdičku. Teď jsem na to narazil v televizi a chvíli mi to trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem to už kdysi dávno viděl. Nevim, jestli se mi za ty roky změnil smysl pro humor, ale tentokrát mě film občas tim suchym humorem i pobavil. Akorát jsem se teda u toho nedokázal zbavit jakýhosi divnýho pocitu, když Ellen Page tady hrála těhotnou holku a dneska je z ní nějakej bezpohlavní hybrid. (11.07.2021)

Juno je vlastně takový malý milý kotě. Škrábe a kouše jako malá šelma a jako taková mi dělá velkou radost, cítím s ní, fandím jí a nechápu, jak může být Paulie takový trouba, co jenom stojí opodál a bojí se hrábnout pořádně po tom, co mu může přinést štěstí. Jenže jakmile kotě zjihne, schoulí se do klubíčka a všechno se uklidní, jde všechno velmi strmě dolů a Ellen Page, ať jinak válí jakkoliv, nemá ve vážné uplakané poloze moc co hrát. Ta nostalgie dospívání a odlehčená trpkost jsou dokonalé. Ale čistě vážná poloha a překvapivě vlažný závěr si pozitivní dojmy berou s sebou. (01.06.2008)

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)