Nové sčítání hlasů

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)

Takmer čisto dokumentárne vyzerajúci film natočený s veľkou dávkou profesionality, prehľadne napísaný scenár aj pre zahraničných divákov, ktorí o situácii z roku 2000 vedeli len strohé fakty, pochádzajúce z párminútových vstupov televíznych správ. Povedzme si úprimne, keby okolo spomínaných volieb prezidenta bolo všetko v poriadku, asi by sa o tom netočili dokumenty a teraz aj seriózne hrané filmy. Čisté herecké prejavy umocňujú pravdivostnú atmosféru, kde napätie rastie každým neprepočítaným hlasom. A i keď výsledok volieb je každému známy (najmä afgánskym separatistom), tak si film svojou zaujímavosťou a kvalitou udrží diváka až do konca. A to by som ešte rád vedel, či mali vtedajší voliči a protestujúci proti prepočítaniu o prebiehajúcej situácii rovnako podrobný prehľad ako diváci tohto filmu. Pretože ak áno, to si mohli rovno kandidáti na prezidenta sadnúť do oválnej pracovne, roztočiť fľašou a milióny dolárov za prezidentské kampane by sa ušetrili. 80%. (09.12.2008)

Co svět věděl hned pár minut po oznámení výsledků a co nám trochu naznačil Michael Moore, volby v roce 2000 vyhrál ten nesprávný kandidát. Toto drama, které rekapituluje události té osudné volby, je velice dobré (co jiného bychom čekali z dílny HBO). V záplavě všech hvězdných herců musím vyzdvihnout Toma Wilkinsona. Vynikající republikán. (02.11.2009)

O politiku se docela zajímám a politická dramata mám hodně rád, proto jsem šáhl i po tomhle dílku a podíval se na něj. Začnu tím, co se mi líbilo. Bez příkras je zde zobrazen volební bordel ve státech a je tu ukázáno, že nejlepší demokracie na světě má své problémy a to, co kritizuje u jiných zemí, má mnohdy ve stejném, ne - li horším stavu. Jsou tu výborní herci Spacey, Hurt, Wilkinson, Dern a i ti, které až tolik neznáme. Navíc nám to umožní nahlédnout pod pokličku hodně kontroverzní volby. A teď zápory. Bohužel je to i přes účast realtivně znnámých jmen hrozně dlouhý a chvílema nudný. Navíc se s přibývajícím časem a rostoucím počtem postav člověk ve všem tak nějak ztrácí a neví, kdo je kdo. Pak je tu hodně sporná Laura Dern, která přehrávala úplně neskutečně (nevím ale, do jaký míry to byl záměr) a opravdu se mi líbila ze všech nejmíň, i když byla zase nejvíc vtipná :) Suma sumárum se to opravdu tak nějak vyrovnává a všechno směřuje k poctivýmu průměru. Rozhodně to ale za vidění stojí, i když nevím, jak se na to bude dívat člověk, který o volebním systému v USA neví fakt vůbec nic. To bude asi problém. Je to ale určitě zajímavý, ale někdy to skřípe trochu moc a uprostřed je to takový mrtvý. 60% (02.10.2010)

Triezve a objektívne. Ďalší z filmov, ktorý by som ako povinný včlenil do školských osnov. O pár rokov by po konšpiračných hovadinách ani pes neštekol. Že sfalšované voľby! Obyčajný zápas "na život a na smrť". Dvaja šľachtici, každý s vlastnou armádou, tvorenou dvoranmi, veľkostatkármi, sudcami, cirkvami a v neposlednom rade dedinskými drbnami. Profesionáli, žoldnieri, radcovia aj prištipkári, čvarga na pohľadanie. Tých všetkých si treba kúpiť, udržať v chode, motivovať k stále lepším či ochotnejším výkonom. Každé štyri roky vytiahnu súperiace rody do boja, po ktorom víťaz zbiera vavríny a vládne, zatiaľ čo porazený, i keď musí vyprázdniť mnohé teritóriá, neprestáva striehnuť na každú príležitosť, ktorá mu o ďalšie štyri roky pomôže zvíťaziť. Popri občasných výpadoch lokálnejšieho charakteru hlavne mobilizuje. A potom je tu ešte prostý ľud ako divák v aréne, zapálene mávajúci palcom raz hore raz dole, lebo zase raz verí, že tentokrát ide o neho samotného. A možno ani neverí, často mu stačí, že môže svoje vlastné nenaplnené sny projektovať do z jeho pohľadu šťastnejších jedincov. Fandí im, cíti sa ako ich priaznivec dôležitejší. Rovnováha a pohodlie na pohľadanie. Tak čo vlastne chceme? Veď pekne sme si to zariadili. (29.09.2012)