Scénář:
Pavel KouteckýKamera:
Stano SlušnýHrají:
Václav Havel, Bill Clinton, Jan Tříska, Václav Klaus, Dagmar Havlová, George W. Bush, Miloš Zeman, Ladislav Smoljak, Mick Jagger, Táňa Fischerová (více)Obsahy(1)
Na jaře roku 2006 se dokumentarista Pavel Koutecký chystal dokončit největší projekt svého života. Po třináct předchozích let měl totiž jedinečné privilegium natáčet Václava Havla v práci i v soukromí, měl přístup do míst, kam jinak nikdo nesmí, a se samotným prezidentem uzavřel dohodu, že až skončí jeho druhé funkční období, smí záběry použít. Pavel Koutecký se bál a těšil zároveň. Stovkami hodin natočeného materiálu se však nakonec probíral někdo jiný. Pavlův život skončil nečekaně a tragicky na jaře 2006. Nelehkého úkolu se ujali jeho přátelé a spolupracovníci v čele s Miroslavem Jankem. Kromě čtyřdílného televizního seriálu vznikl celovečerní film, který dnes uvidíte. Významné okamžiky v životě Václava Havla tu střídají zdánlivě všední události, a i když jsme často svědky lehce pikantních chvilek, nikdy nemáme pocit nepatřičnosti či bulvárnosti. Havel, ač charismatický muž s obrovským vlivem, byl také jenom člověk. A tento film daleko přesahuje hranice portrétu. Je to svým způsobem kronika, album, kterým listujeme a uvědomujeme si skrze jeho obrazy i střípky svých vlastních životů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (561)
Občan Havel je neskutečně nepolitický film, plný názorů hlavní postava, pana Václava Havla. Jako relativně mlaďas nemůžu řadu z opravdu politických věcí, které se v tomto dokumentu řeší ani postřehnout, jelikož jsem se o politiku začínal, teda o trochu více než předtím, tedy nijak, zajímat relativně nedávno, i tak jsem si tento dokument opravdu s radostí užil. Věděl jsem jak na tom pan Havel byl, jak se se životem popral a i jak prožíval svá léta za prezidentským stolem, to co se stalo mimo oko bulváru, co bylo utajeno, odkrývá tento snímek, ne tedy politicky, ale spíše opravdu, a hodně osobně. Václav Havel, je jedna z mála těch opravdu sympatických postav, které se v naší politice mohli objevit, měl své nepřátele ale i přátele a rozhodně si vždy stál za svými názory, které měl zajímavé a s řadou z nich s radostí souhlasím. Že je tento dokument více osobní už jsem jednou říkal, ale že bude také tak vtipný, to jsem opravdu netušil. Nejhorší je, že to je opravdu všechno myšleno vážně, ale tak nádherně a apoliticky, že se nejde tomu všemu pro jednou nezasmát. Vždyť politika je jen hra, na kočku a myš, tak jak to už ukázali v anglickém seriálu Jistě pane ministře, kde to všechno bylo obdobným gestem řešeno, tak jako se za poslední dobu řešila volba nového prezidenta. Vše je to jen o sympatiích a každá osoba si najde své protivníky. Respektuji také pana Špačka, že s ním za tu celou dobu držel strunu, že mu se vším pomohl, za to jak sympatický, pohledný a příjemný člověk na první pohled je. To vše zabaleno do opravdu groteskního podtextu, kterému korunku na hlavu dává dialog Havla se Zemanem. Rád bych to tady napsal, ale to nejde, ztratilo by to ten moment překvapení. Každopádně na tuhle scénu bych se rád těšil pokaždé, kdy bych měl možnost tento film opět vidět, a fakt je, že bych se na něj s radostí znovu podíval. Jako český počin, má tento u mě úspěch neskutečný, byl jsem na něj v kině, poprvé, ve Světozoru a jsem za to rád. Fakt je, že jsem se dlouho od srdce na českém filmu nezasmál, i když je tohle opravdu spíše dokument. ()
Krásný dokument, který se netradičním způsobem dívá na vládu našeho prvního porevolučního prezidenta a ukazuje ho hlavně jako normálního člověka. 8/10 P.S. Pobavilo mě, jak Havel říkal, že překonal svoji zdvořilost a Klause do jazzového klubu s Clintonem nepozval. A nakonec kdopak to sedí u stolu přímo vedle Clintonů a Havlů? Vašek Klausů:-) ()
Václav Havel je jistě osobnost, která je výjimečná. Tento dokument ho ukazuje nejen jako ctihodného prezidenta, ale především jako člověka. Člověka, který nadává, raduje se nebo smutní (pasáž úmrtí jeho první ženy Olgy). Škoda jen, že je to trochu chaoticky sestříhané (z počátku). A přece jen, mohli se z těch 13 let vybrat i zajímavější okamžiky, ale co. Slušné 4 hvězdy pro Občana, jehož jméno je v naší republice symbolem svobody. ()
„A aký je medzi tým rozdiel?“ – „Vtedy som ešte nebol prezidentom.“ Každý národ má niečo do seba (okrem Poliakov). Český národ je pokladaný za národ dôstojný, hrdý, odvážny a priateľský. Preto ma znepokojujú primitívne postoje niektorých (nielen mladých) ľudí, že politika je zlá, zákerná, skorumpovaná a že „aj tak sú všetci rovnakí“. Politické názory, vôbec nemusia byť podporené štúdium politológie, pokladám za bežnú súčasť života normálneho, zdravého, inteligentného, sčítaného, rozhľadeného človeka, ktorý sa zaujíma o svet okolo seba. Pre takého je Václav Havel jedinečnou až fascinujúcou osobnosťou česko-slovenskej politickej scény a tento hravý a pritom dôležitý (viac ako desať rokov nakrúcaný) dokument to dokazuje. ()
Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. ()
Reklama