Bez východiska

Mnoho povyku pro nic. Sean Young nikdy neuměla moc hrát, maximálně se tvářit (Blade Runner) nebo ukazovat prsa (v jakémkoliv filmu), navíc podle mne vypadá spíše jako babochlap. Samotná historka by vystačila na takových 40 minut - zhruba hodinu a něco trvá, než se vlastně začne něco dít. Do té doby se sice něco děje, ale v podstatě není oč hrát - asi je každému jasné, kdo je kdo a co je co, takže všechna ta „odhalení“ jsou spíše směšná. Trošku to připomíná Barvu noci - pár nebo více erotických scén, a jednoduchá jalová historka, aby se dalo říct, že je to i trochu thriller. Konec už je ve stylu Uprchlíka, ale pořád žádná sláva, unavené tempo z prvních dvou třetin filmu je prostě ubíjející i pro závěrečnou třetinu. Závěrečnou „pointu“ ani nemá smysl komentovat, je zde jen pro efekt, navíc poněkud postrádá logiku. (13.01.2014)

Díky No Way Out jsem si ujasnila několik věcí: 1/ Kevinovi Costnerovi bílá námořnická uniforma proklatě sluší nebo mu aspoň slušela před dvaceti lety, 2/ u milostné scény v taxíku je třeba počítat s tím, že vám ji dříve či později někdo zparoduje, 3/ začít si s ministrovou milenkou a myslet si, že se z toho už nějak vykecáte, je omyl, 4/ pokud něco vymňouknete, je vždycky možné hodit vinu na agenta cizí mocnosti, 5/ přinejmenším během psaní závěrečné scény by se před scénáristy měl zamykat alkohol. (02.10.2007)

Krimi thriller šmrcnutý špionážní zápletkou, který se rozjíždí možná až příliš pomalu, vzhledem k tomu, že během prvních pětačtyřicet minut se nestane téměř nic, co by nešlo rozehrát během úvodních pěti minut. Pak se ovšem Tom Farrell dostane do úzkých a jak se mu čas krátí a smyčka se kolem něj stahuje, nabírá vyprávění příjemně na obrátkách, napětí houstne a tempo tvrdě graduje až k nečekané parádní pointě. Až na ten dlouhý vzlet tedy zručně vystavěné vyprávění s řadou skutečně napínavých momentů, nečekaných zvratů a infarktově stupňovaných komplikací, z nichž mnohé si o patnáct let později zopakoval Denzel Washington v podobně vystavěné Presumpci viny. Kladem jsou bezpochyby také sympaťák Kevin Costner a zejména pak skvělý padouch Will Patton. (18.09.2011)

Kevin Costner oblékl slušivou uniformu, po úspěšné akci je za odměnu přijat do štábu ministra obrany a na prezidentském plese se zakouká do půvabné brunety. Stane se jeho milenkou, přičemž už je milenkou vysokého vojenského hodnostáře. Navíc brzy zjistí, o koho jde. Tohle nebude fungovat, nicméně lásce se nedá poroučet, pokud první z milenců „nevěru“ neodhalí. Výsledkem je špionážní thriller, který se publiku do paměti zrovna nezaryje, nicméně Costner začínal být toho času hodně v kurzu, elegantního intrikána si střihnul Gene Hackman a Sean Young toho času neměla zábrany. Naštěstí to není úplně dlouhé a v druhé polovině to začne příjemně odsýpat. (04.10.2022)

Původní noirovku mám už dlouho na seznamu filmů k vidění, naopak tenhle modernější remake jsem už viděl asi 3x a 2x jsem to nedokoukal, protože to je prostě utahaný. Will Patton je vážně slizkej hajzl a Costner je v uniformě štramák, ale ten závěr s tím, že z prstu vycucanej Yuri vlastně existuje a je to Costner, mi připadá jako úplná blbost. (29.08.2016)