Zahrada

Své životní problémy nemusí filmoví hrdinové řešit jen v nervy drásajících psychologických studiích - důkazem je jedinečný autorský film filmového i divadelního režiséra Martina Šulíka. Hlavní hrdina objevuje taje starého domu, seznamuje se s osobitou Helenou, na níž je nejvýraznější motiv návratu k přírodě: cizí pes jí bere jablko z úst, nejlepším lékem na zranění je lidská moč, pomáhá i "pobyt" v mraveništi. Její levitace nad zemí znamená, slovy otce, že všechno je konečně v pořádku. Současný svět je pojmenován výlučným způsobem, místy působí ve své bezstarostnosti až odtažitě. (21.07.2005)

Ten film je divný, ale tak nějak to u poetických filmů bývá. Tenhleten je však divný v dobrém slova smyslu. Já nevím čím to může být, ale mně se film místy i docela líbil. Ať už si film přeberete jakkoliv, tak žádné silné poselství nezastává, ani žádnou myšlenku nepředává. Prostě si jen tak v poklidu plyne a plyne a plyne. A vy se na to chvílemi nemůžete vynadívat a chvílemi zase ne. Ale možná je film i naprostý propadák a já i mnoho dalších uživatelů bylo uneseno pouze půvabem hlavní herečky, protože nebývá úplným pravidlem, že se v našich líbezných končinách půvabné herečky vykskytují vždy a všude. No, ta levitace na konci mě urazila. Takže * *. P. S. Mile mě překvapil Roman Luknár. (27.10.2011)

„Nevráti sa?“ – „Neviem, to nebol môj pes.“ Škoda, že jsem nikdy takovouhle zahradu na samotě nenavštívil, budu se tedy muset spokojit alespoň s filmovým zážitkem. Od začátku do konce snímku na diváka působí nezvyklý typ humoru, který se těžko definuje, je prostě svůj, jako celé tohle dílko. Od „impozantního“ nástupu do zahrady je to však hlavně o zcela jedinečné, vtahující, působivé (chtělo by se říct až magické) atmosféře plné radosti z nově nabyté svobody, spojení s přírodou a se sebou samým. Na té má lví podíl nádherná vizuální a možná ještě víc zvuková (potažmo hudební) stránka, kterou jsem já osobně nasával plnými doušky. A když si k tomu přidáte sympatického (ne)učitele Luknára, na první pohled permanentně naštvaného krejčího Labudu (skvostný taneček!) a odzbrojující „na hlavu“ Šulajovou, máte o plnohodnotnou zábavu postaráno. Tu narušují v podstatě jen někteří podivní hosté a úsměvně naivní fakt, že se zde „poněkud“ neřeší peníze, ale na tuhle hru divák musí chtít přistoupit. Zahradě i díky tomu konci dávám prozatím silné 4* s tím, že bych se k ní rád časem vrátil a zkusil se nechat vtáhnout znovu, třebas ještě víc než prve (o správné naladění při sledování jde totiž u tohoto filmu především). „Poznáš ma?“ – „Ty si môj otec.“ – „A vieš, kto si ty?“ – „Teraz som strom.“ (02.07.2015)

´Záhradu´ som viděla, keď bola nová. Zdala sa mi silná, poetická, tajomná, fantastická. Teraz, po rokoch a pozhliadnutí mnohých iných filmov, som sa na ňu pozrela znovu. Je stále poetická, ale občas šustí papierom. Páči sa mi jej rámec, příbeh o objavovaní záhrady, domu, seba, druhých. Niektoré scény majú nádych Felliniho a Jakubiskovho štýlu, ale nedokážu sa tak odviazať. Podivní návštevníci by mohli prebrať viacej z osobitostí svojich hereckých predstaviteľov a to by im dodalo šťavu. Všetko sú to svojskí herci a mali by sa viacej odlíšiť. Inak celý film tiahne trojica Jakub (Roman Luknár), Helena (Zuzana Šulajová) a Jakubov otec (Marián Labuda) a našťastie im to ide dobre. (30.06.2015)

Velmi příjemný a velmi poetický film, trochu pohádka, trochu podobenství, tak trochu i "ilustrované dějiny filosofie". Po formální stránce velmi citlivě a zručně natočený a plný skvělých hereckých výkonů, přičemž výborně zvládnutá forma zároveň skvěle harmonuje s obsahem a poselstvím filmu. K dokonalosti mu chybí jen vyslovené drobnosti. Jeho neefektnost a prostota žel místy působí poněkud chtěně, což ještě dosti umocňuje Šulíkův zjevný smysl pro absurdní humor (jinak ovšem velmi sympatický). I tak ovšem zcela nadprůměrný filmový počin... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: charlosina, Radek99, Marius, Flipper, Morien, venus, Šakal (15.01.2012)