Glee

Seriál s nekonečnou řadou ALE..., které pro mě do pozadí zatlačila výborně zvládnutá hudební stránka a přesný a kvalitní casting. Neuvěřitelně energický, někdy absurdní a přestylizovaný, vždycky milý a, k mému obrovskému překvapení, pod jehož povrchem jsem našla hodně opravdové emoce. Jen je mi líto, že druhá sezóna už na energičnost té první tak úplně nenavazuje, některé vztahové konstrukce už jsou opravdu over-the-top, a k mému velkému zklamání jsem nenalezla (zatím) téměř žádný velký, nezapomenutelný moment, kterých mám v první sezóně na tucet a víc... PS: Nikdo jiný by si ten Glóbus nezasloužil tak, jako super bad-ass cheerios coach Sue Sylvester (Jane Lynch), protože trojrozměrné charaktery se v tomhle typu seriálu tak úplně nenosí... PS2:Já tomu na začátek té třetí sezóny musím ubrat - pro výstrahu...PS3: Třetí sezónou se Glee posunulo za hranici toho, co jsem ochotna divácky snášet - je nepravděpodobné, utahané a překombinované, ani písně tomu nepomáhají, protože to nejlepší bylo vytěženo už v úvodní sezóně. Ke třetí sérii bych s hodnocením ráda uhnula, ale in memoriam čtvrtou hvězdu zachovávám, protože první sezóna byla energická, svěží a zábavná. Gratuluji New Directions k tomu, že konečně vyhráli národní soutěž, do dalších sezón se jako divák rozhodně pouštět nebudu. (22.01.2011)

Hodnocení zatím po polovině první série. Sem tam si pustím jeden / dva díly, ale o vypěstované závislosti nemůže být řeč. Je to takové milé, příjemné pokoukání s naivními zápletkami a fajnovými muzikálovými čísly, kterých by však někdy mohlo - a mělo - být mnohem víc (dva tanečky na 45 minut fakt nestačí). Za veliké plus ale považuju, že ačkoli většina postav spadá do negativních škatulek (slaboch, namyšlenec, intrikánka), dokázal jsem si k nim i přesto vytvořit víceméně pozitivní vztah. První sérii určitě dokoukám. První série dokoukána - no, je to celkem fajn, nijak jsem u toho netrpěl, ještěže je tam občas příjemný nadhled a kousavě sarkastická Sue. Do druhé série ale pokračovat nebudu. (23.10.2010)

Glee je v podstatě High School Musical roztažený do seriálu, přičemž to, že Glee je na 142. místě v TOP 200 seriálů a má 83%, zatímco hodnocení High School Musicalu se pohybuje okolo 30% považuju za perfektní ukázku pokrytectví většiny těch, co hodnotili obojí. Jistě, že jsou tam značné rozdíly, ale pořád je to jen příběh o hudebním kroužku s využitím všech klišé, které si dokážu představit. HSM je určený mladším divákům a nastoluje jen ty nejjednodušší problémy (rozhodnout se mezi sportem a zpěvem), Glee míří na starší diváky a k tomu samému motivu přidává závažnější témata, jako je hledání rodiče nebo hledání sexuální orientace, nečekané těhotenství, do čehož se ještě zamíchá mentálně postižená postava a tělesně postižená postava. (To už radši Timmyho a Jimmyho:)) Osazenstvo seriálu je dokonale politicky korektně poskládané, zaplněné černobílými charaktery, které sice zjevně umí zpívat, ale co to zpívají?! Děj... jak z telenovely. Někdo to může nazvat naivitou, ale na mě to působí tak, že to tvůrci myslí vážně. Glee symbolizuje vše, co je na americké muzikálové produkci špatně. A nemůže to zachránit ani Joss Whedon za kamerou nebo Neil Patrick Harris před ní. Tohle dílo mi je prostě odporné. PS: CheGuevara to napsal přesně, až na to, že hodnotí z neznámého důvodu stále dost vysoko. Glee je hlavně o hudbě a ta je mizerná (na každé KISS připadne dvakrát Lady Gaga) a ta vážně se tvářící vata okolo je neskutečná nuda. Next please. (27.05.2010)

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)

"Připrav se, černoško ze sboru, na jejíž jméno si teď nemůžu vzpomenout, budeš holka velkýho Puckstera." Školní sbory byly vždy mimo můj zájem, neboť mám doživotní zákaz zpívat i při hromadných vystoupeních. Občas ho sice poruším při sprchování, ale všímám si přitom, že ani té sprše to evidentně nedělá dobře. Přesto jsem se vydal sledovat seriál, kde hráči amerického fotbalu zpívají, vozíčkář tančí a roztleskávačky tomu dodávají trochu ... no inteligence to nebude. Na můj vkus je to sice trošku multi-kulti, ale je to v USA a tam mi to křížení ras, náboženství a pohlaví zase až tak moc nevadí. Navíc ta hudební čísla mě baví a je to celé takové pozitivní, tak tomu nebudu hodnocením ukazovat temnou stranu svého vrozeného cynismu. (03.11.2016)