Velká žranice

Co má film za úkol? Vyvolat nějaké pocity, vytrhnout nás z naší reality a ukázat nám jiný náhled na život? Pobavit, postrašit, dát téma k hovoru? Velká žranice mě znechutila, přenesla na mne pocit maximálního přežrání a na chvíli mne zbavila chuti do jídla i do života. Prostě jsme jen tak po obědě leželi a dívali se jak ve filmu dělají takřka to stejné. Takže jak to jen zhodnotit? Výborné. (31.08.2009)

Velká žranice patří mezi mé oblíbené francozské filmy. Jedná se o film, který v polovině sedmdesátých let šokoval svým obsahem a otevřností. Marco Ferreri vyprávý příběh o čtveřici mužů, kteří nepřestanou ve žranici dokud nezemřou. Film si mě získal svými neturalistickými scénami a nadčasovou metaforou. (29.04.2006)

Všechny čtyři herce považuji za své oblíbené, zvláště pak Mastroanniho a Tognazziho. Všechny čtyři obdivuji za to, že přijali roli v tomto filmu. Co tím vlastně mělo být řečeno nevím a zdá se mi, že mám čím dál tím míň trpělivosti sledovat takovéto výplody . Tohle neuspěje jako kritika doby a vlastně jako kritika čehokoliv. Některé scény měly něco do sebe - takový divný druh humoru nebo čeho a prostředí vily a zahrady bylo poměrně magické, ale užrat se je dost hnusný a dost zdlouhavý způsob sebevraždy, hlavně pokud k ní nevede žádný zásadní důvod a tuhle sebevraždu sledovat je vlastně jakýsi očistec nebo možná skoro předpeklí. (09.04.2011)

Pro mne dost šokující film. Celý se motá kolem jídla. Stále se jen: jí - pije - jí - pije - souloží - pije - jí - zvrací - odpočívá - jí - umírá. Nečekal jsem tak naturalistický pohled bez studu. Obžerství = někdy to chápu - je to jako, když přijdete po týdnu z práce a víte, že máte před sebou už jen 2 dny volna, tak se snažíte si ho co nejvíc užít = přežíráme se, ožíráme se, se*eme a pak je nám špatně. A v pondělí zase nanovo ... (04.01.2009)

Vím, že to byl účel, vím, že jsem si o to víc uvědomila problémy spojené s dnešní společností i s lidskými neřestmi jako celkově - obžerstvím, leností. A spousta charakterových vlastností se taky projevuje společně s přibývajícím jídle, přestože zároveň jiné rozdíly osobností se nad plným talířem stírají. Ovšem to, že jsem dvakrát film musela úplně přerušit, protože se mi udělalo strašně zle, mi zážitek dost zkazilo. (31.08.2010)