Reklama

Reklama

Zkouška orchestru

  • Itálie Prova d'orchestra (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Film Federica Felliniho zobrazující mikrosvět symfonického orchestru odhaluje zároveň metaforický přesah fungování skupiny, většího společenství lidí, či dokonce státu. Zkoumá nejrůznější radosti, strasti, frustrace a triumfy hudebníků. V prostoru bývalé středověké kaple, která nyní slouží jako oratorium, připravuje postarší pomocník vše potřebné ke zkoušce orchestru. Hudebníci při příchodu vtipkují a navzájem se škádlí. Zástupce sdružení jim oznamuje, že o nich přijel televizní štáb natočit reportáž. Mluvit s ním však není povinné a členové orchestru nemají nárok na žádné příplatky. Hudebníci hovoří o svých nástrojích. Potom se dostaví německý dirigent a začne jim diktovat tempo. Křičí a uráží je. Zástupce vyhlásí dvacetiminutovou přestávku. Dirigent odchází do své šatny a mluví o tom, jak se hudební svět změnil a sbormistr už se dávno netěší žádné úctě. Když se pak opět vrátí na zkoušku, orchestr se proti němu vzbouří. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (63)

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

95% - Nenechte se zmást názvem. Film není o orchestru, ba ani o hudbě. Zkouška orchestru je věru skvostná studie psycholigie davu s alegorickými prvky. Podle mě Fellini udělal vše správně. Orchestr jako vzorek různorodé společnosti, je skvělý nápad. Herci se ani příliš nesnaží vypadat jako profi hudebníci, orchestr nevypadá jako opravdový orchestr, dirigent diriguje od řečnického pultu... To mě na začátku sice trochu zklamalo (jsem totiž muzikant), ale pak jsem od toho odvrátil zrak na úplně jinou dimenzi celé té podívané, a tam mě Fellini chtěl mít. Bravo, maestro! ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Perfektně natočená a napsaná filosofická esej na téma svoboda versus řád. Noty jakožto kód hudby obsahují ve své matematické přesnosti a ve svém řádu určitý stupeň svobody. Lidé si však slabošsky představují svobodu jako jednu velikou orgii slasti bez jakékoliv stopy odpovědnosti a myslí si, že pro udržení řádu stačí jen tikání metronomu (a možná ani to). Další rovinou filmu je komentář k politickému dění v Itálii (vypalování krysy z úkrytu či zakončení filmu). Jen si myslím, že takovou etudu by měl zvládat každý absolvent režie a scénáristiky. Felliniho je na to škoda. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Rozhodli jste se pro úplnou svobodu? Můžete jí mít, pokud si ji vybojujete, ale bude vám v tomto případě chybět nejen disciplína, ale také důležitá ochranná ruka... Brilantní satirické podobenství společnosti zobrazené skrze bouřlivou orchestrální generálku s velmi zajímavým vyústěním a závěrem. Musím ale říci, že jsem si o hodně více užil první ("nekritickou") polovinu filmu, vypovídající především o charakterech i životních osudech jednotlivých hudebníků, kde každý představuje svůj nástroj pro televizní reportáž. Dramatické stupňování a pomezi to krásné gagy jako např. poslouchání zápasu přes malý tranzistor a svlékání sak a košil během hry na nástroj či ono "komicky znějící" sólo na flétnu. A pak ty dialógy! --------- ,,Violoncello je nejbližší lidskýmu hlasu... Klavír, ten je moc ukecanej! ... Klavír vypadá vznešeně, jako král na trůnu, ale nehýbá se. Je to obrovské, mytologické zvíře." -------- ,,Profesore, jak se daří vaší chobotnici?" / ,,Jo, vedu s ní nerovnej zápas!" :o) Fellini byl génius! 90% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour: Rok s největšími světovými režiséry) ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Zžieravá komediálna dráma využívajúca prvky dokumentu, zdanlivo nezúčastnene zaznamenávajúceho dianie na skúške orchestra, sa stáva zároveň metaforou fungovania spoločnosti. Od začiatku je prítomná pokrivená zložka (výzor hráčov, pripomínajúci všetko iné, než hráčov na hudobné nástroje, dôležitosť odborového predáka pri vzťahoch orchester-dirigent, potrhlé správanie postáv). Dianie z času na čas prerušia záhadné otrasy zvonku. Iracionálne chovanie opanuje situáciu nečakaným zvratom, ktorý nastane po vypnutí svetiel. Fellini nasúkal do sedemdesiatych minút mnoho zaujímavých myšlienok, polial svojráznym humorom aby v polovici zlomil dej do úplne inej polohy, a všetko ukončil drsne ironickou nadsádzkou. P. S. Z môjho pohľadu bola najpodnetnejšou úvaha o protiklade revolučných umeleckých hesiel a plánov s výsledným umením, ktoré je z týchto fráz bezprostredne vytvorené (a má často veľmi pochybnú, či vôbec žiadnu kvalitu, pretože po revolučnom vzopätí ostávajú namiesto trvalejších hodnôt len zúrivé anti heslá) a záverečná myšlienka, že spoločnosť často v dejinách v túžbe odstrániť všetky možné autority, odstráni svoje tradičné inštitúcie, aby druhým dychom s pokorou prijala despotické vedenie. ()

Ajantis 

všechny recenze uživatele

Socialistický převrat na půdě orchestru. Hudebníci se rozhodnou skoncovat s dirigentem, který jim rozkazuje a je řídí. Žel v revoluci vyjde najevo pouze jejich barbarství a schopnost ničit, bez adekvátní schopnosti začít něco smysluplného nového. A svět se hroutí. A jaké je z toho východisko? ;-) Velmi vtipný alegorický film. (První polovina představující jednotlivé hudebníky a názory na jejich (nástrojů) úlohu v orchestru není o nic horší.) ()

Galerie (38)

Zajímavosti (2)

  • Celosvětová premiéra proběhla v listopadu 1978 na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu. (ČSFD)
  • Při jednom z mnoha vystoupení orchestru jde slyšet harfu, ale v té chvíli na ni harfenistka vůbec nehraje. (ČSFD)

Reklama

Reklama