Na křídlech slávy

O malém ostrůvku vrtkavé světské slávy v nekonečných vodách zapomnění. Brilantní podobenství o životě, které dohlédne až na samé dno lidské duše. Opírá se o nápadité vizuální ztvárnění posmrtného světa a dokáže být melancholické a maličko depresivní i svěží, úsměvné, dojemné a hravé. P.S.: Jsem ráda, že nejsem sama, komu se titulky na ČT zdály být nestydatě odbyté. (09.07.2010)

Opravdu zajímavý nápad, který ale není kdovíjak dobře zpracován. Colin Firth nepatří mezi mé oblíbence a zde mi to jenom potvrdil, jeho herecká škála je opravdu slabá. Peter O´Toole je sice úplně jiná kategorie, ale sám to celé neutáhne. Alespoň že závěr se povedl a povytáhl mé hodnocení na průměrné 3 hvězdičky. (30.03.2011)

Křídla slávy jsou natočené v době, kdy Polygram zahájil expanzi do oblasti tvorby hraného filmu a měl ambice stát se protiváhou amerických Majors a být největší evropskou producentskou firmou, která je schopná pravidelně produkovat komerční hity a festivalové trumfy. Jedním z nich měly být právě Křídla slávy, intelektuální hříčka o pomíjivé popularitě a lidské ješitnosti. Tomu odpovídalo i hvězdné obsazení - Colin Firth měl sice své největší hity ještě před sebou, ale Peter O'Toole byl tehdy na vrcholu a jeho kolegům se vesměs prorokovala velmi slušná budoucnost. Zápletka líčí novináře a spisovatele v podání Colina Firtha, který napíše knihu o herecké hvězdě první velikosti Peteru O'Toolovi a poté, co se jej snaží zoufale kontaktovat, v afektu jej zabije. Sám přitom ztratí život a oba dva se odeberou tam, kam je živým vstup zakázán. Jenže onen svět má daleko k obrázkům vymalovaným předními náboženstvími a postavení zesnulých se řídí jejich světskou slávou. Ta zápletka je opravdu zajímavá, ale z celého zpracování cítím ony festivalové ambice a přijde mi to tak nějak studené. Celkový dojem: 65%. (21.11.2010)

Při projížděním této databáze se občas najde film, o kterém jsem v životě neslyšel, je zahraniční a přesto má jistou spojitost s Českou Republikou. V tomto případě je to samotný režisér, který snad ani nic jinýho nenatočil, ale pořád si neodpáře fakt, že je Čech jak poleno. Samotný film pak není vůbec špatný nápad, právě naopak. Jediný co mě na tom štvalo byl přesto fakt, že ten, co dělal titulky, asi nevěděl, co je to anglický jazyk, protože překládal každou pátou větu. Ve výsledku to vypadalo jak film pro debila, protože herci si tam mluví a mluví a na televizi pořád visí jedna a ta samá věta. Příběhově jsou ale Křídla slávy moc hezké. Jsou o lidech, o tom, jak maličkost dokáže změnit všelicos. O lidských vlastnostech, které nám dokážou znepříjemnit náladu. Někdy i více, než bychom vůbec dokázali tušit. Stačí ale málo a vše se může změnit. (11.05.2011)

Během úvodních scén jsem se přistihl v menším zmatku s pocitem, že nechápu, co se vše přede mnou odehrává. Ale po 20ti minutách už film naplno přešel do velmi zajímavého fantaskního světa již zesnulých lidí včetně známých osobností, který mě hodně začal zajímat a připravil i velká očekávání, co vše přinese. S ohledem na pomalejší tempo a umělečtější háv toho Votočkův film nenabídl zdaleka tolik, kolik by šlo z podobného námětu vytěžit, přesto... pravidelná setkání a dialogy vraha s jeho slavnou obětí, posmrtný život slavných v nezájmu či zapomnění, pár dalších neotřelých situací, prostředí buksbanové zahrady či střet s vtipnou „stojící mrtvolou“ hotelového vrátníka strážícího návštěvní knihu... to vše mě dost upoutalo, ačkoliv mi ústřední příběh připadal co do jeho vedení a rozvíjení slabší. Peter O'Toole naprosto skvěle a zábavně vystihl figurku nafoukané herecké legendy, částečně si žijící v iluzi mnohem větší slávy. Oproti němu mladý Colin Firth na mě působil strašně nezáživně, průměrně a nezaujal mě ničím. Celkově jsem Na křídlech slávy rád viděl už jenom proto, že jde o jediný celovečerní film režírovaný Otakarem Votočkem, ceněným nizozemským scenáristem československého původu, ale dojmy jsem místy měl z vícera důvodů rozpačitější. [65%] (07.05.2023)