8 hlav šílenství

Oj ty nesčastnyj nabljudatěl, što v žertvu žizň dolžen dať, etovo nikto nezaslužiť, eto jesť núžno pajebať!!! A teď sledujte, jaký mám fantastický cit pro rytmiku veledíla vylízaných ruských básnířek a dokážu ji skvěle vizualizovat: Prázdná, přeukrutně dlouhá chodba s dubovými parketami, po ní potácivě kráčí slizká neherecká lesba s dokonale koženým, existenciálně strnulým výrazem typu „Právě jsem viděla žalud!!!“, okovaným podpatkem klepe ve valčíkovém rytmu do podlahy, zasněně prstí obložení stěn a do ťukavého ticha této chodby smrti asi tak tisíckrát procítěně zazní onen osudově gradientní verš výše uvedené prudce lartpourlartové poémy – pajebať, pajebať, pajebať, pajebať, pajebať …. - každé další pajebať tišeji než to předchozí, přičemž každé desáté vkusně doprovodí hasičská kvarta Hóó-Řííí, zahraná na maximálně ohulené varhany. Och, také cítíte to fatální mrazení v klitorisu jako já, holky?! Tak, půlku scénáře mám hotovou, no a v té druhé jen strnulou lesbu stěhováci přenesou do kamenné kobky a na vymrzlý buzerplac, načež vesele „pojebáváme“ dál, až dokud vyděšenému divákovi hrůzou neslezou nehty, totálně nezdřevění prdel a uvaděč konstatuje mozkovou smrt. Na druhé straně ovšem klobouk dolů! Měla-li tato brutálně nehumánní forma audiovizuálního teroru přiblížit publiku pocity utrpení nepochopené jeblé piče ve stalinistickém lágru, povedlo se to fuckt na jedničku. Já trpěl jako zvíře a z fleku bych se místo něčeho takového raději okamžitě nechal deportovat do Gulagu na dvacet …, tak ne, bylo to vskutku úděsné zvěrstvo, takže na třicet let, a cítil bych se tam jako v ráji! Doufám, že to bylo jediné šlápnutí do hovna a další den popičovního festiválku mě z toho včerejšího ukrutného komatu probere. (01.05.2018)

"Myslíš, že někdo tady z těch potřebuje poezii? Království za trochu vody, ne za Puškina..." Trošku mě překvapilo, že už to tu někdo hodnotil, když do filmové distribuce to jde až v říjnu. Tematicky mě to rozhodně láká. A doposud velmi nízké hodnocení od zhruba 15 uživatelů vůbec neodrazuje. Nevěřím, že by to mohlo být tak zlé, aby si to zasloužilo hodnocení "odpad". No možná lidi odrazuje ruská tematika. Mě (po shlédnutí traileru) naopak v tomto případě docela přitahuje. (07.09.2017)

Anetka „lesbička“ Langerová si hraje na sovětskou poetičku, kterou provází neštěstí, kam se podívá. Tuhle je v gulagu či tuhle zjistí, že žena je na loži lepší nežli muž. Celkové zpracování je z pohledu českého filmu definitivně nadstandardní a Anetka dokázala, že role maniodepresivní čůzi jí perfektně sedí. 61 % (21.10.2019)

Svého diváka si tato obrazová poéma najde. 1) K většině filmů nemám co říci, protože bych jen opakoval obecně známé skutečnosti anebo proto, že dílo mi za formulování názorů ani nestojí. Občas mám pocit, že chci něco podotknout, a tak i většinou učiním. Ale jen zcela vyjímečně jsem v situaci, že chci se vyjádřit, ale nevím jak na to. Možná to prostě neumím._____ 2) Film není o faktech (těch tu je hodně málo), ale o pocitech. Je třeba se soustředit a vnímat dílo jako poesii. Na čas ani na tempo nehledět._____ 3) Ty vole, křičí ruský bachař na kolegu v roce 1946, a já přemýšlím, který lichokopytník psal jinak zajímavé dialogy. Dobré jsou ruské verše citované v ruštině._____ 4) Česká a ruská Wiki je dobrým zdrojem dalších informací._____ (12.01.2020)

Opravdu netradičně natočený životopis pro mě dříve neznámé ruské básnířky. Je z toho cítit jistá snaha a film zaujme svojí výraznou výtvarnou stylizací, ačkoli, tam to někdy funguje a někdy to vypadá otřesně. Jenže je to celé natočené tak, že to prostě nezaujme a nudí. Aneta Langerová se taky snaží, ale občas jí to prostě nejde, ačkoli, do role Anny Barkovové se celkem hodí. Je tu pár artových záběrů, které jsou ale naprosto prázdné a vyšumí do prázdna. V tom případě jsou naprosto zbytečné, kdyby tady fungovaly (jako třeba tady), tak by to aspoň v sobě něco mělo... Hvězdička za snahu, občas dobrou stylizaci a trošku i za jedinou, trochu povedenou Pátou hlavu. Slabé 2* (05.05.2018)