Příběhy slavných

Česká televize v roce 2000 rozjela cyklus s mysteriosním názvem Nevyjasněná úmrtí. Později jej mění na věcnější Předčasná úmrtí.Po letech přidává další Název a to Příběhy slavných. Tato série je však už věnována žijícím umělcům.Nakonec se rozhodla všech 196 natočených dílů Zastřešit společným  názvem Příběhy slavných. Poslední díl byl natočen v roce 2013, dá se tedy čekat že je cyklus definitivně uzavřen. (04.01.2011)

Civilní styl dokumentu mě vůbec nevadil, potěšila mě spousta zajímavých faktů, např. okolnosti smrti a méně známé osobní tragedie. Výborný díl o Daně Medřické, kde mi až slza ukápla a také o Adině Mandlové. Tento cyklus je asi to jediné, co se z tvorby studia Ostrava dá sledovat. (A kromě verbala asi to jediné, co vůbec kdy v souvislosti s Ostravou stojí za zmínku) (17.09.2012)

Nevýjimečný cyklus současné tvorby ČT tvoří epizody s takovými názvy jako Pepíček, Samotářka Míla, Jsem vaše Ljuba, Cesta do hlubin Lálovy duše, Naška, slečna z dobré rodiny, Věčný Kristián Oldřich Nový, Dobře naladěná kytara, Umanutec, Ilínek, Nespoutaný živel a další. Nikoli nadarmo takové familiérní názvy v divákovy vyvolávají představu bulvárních článků Pestrého světa, Blesku, Story a jiných stejně hodnotných magazínů a deníků. Také tam se často dozvíme, že "Stáří jsem si oblíbila", Jiří H. byl "Svůdník, který létal", "Pravdivý příběh" Slávky B., čteme o tom, že František P. byl "Nesmrtelný Trautenberk", "Kus pořádného chlapa", "Krakonoš z posilovny", "Český Schwarzenegger", také, že "Krakonoš ve výslužbě vzpomíná" a "S Janžurkou si moc nepokecal". Jiří A. byl samozřejmě "Nepřehlédnutelný", Valentina T. se svěřila "Moje kariéra je náhoda!" a co znamenalo, "Když stačilo říct Valentina". Rozdíl tedy prakticky nulový, jen s tím detailem, že takové články napáchají mnohem méně škod, protože nemají takový dosah jako tentýž materiál přetavený do formy televizní zábavy. Kvalita komentářů pánů typu Taussiga nebo Jirase je všeobecně známá, v posledních letech velice často perlí zejména v bonusech na DVD se staršími filmy. Takže se dozvíme i to, že nedochované filmy jsou hrozné, ačkoli sami aktéři projevují jen o pár záběrů před nebo po takovém výroku touhu je znovu spatřit, neb si své vlastní práce na nich považují. Setkáme se se vzájemným popřením faktů ze strany divadelních a filmových historiků, neřkuli pamětníků nebo příbuzných. Málo známé fotografie známých lidí jsou vydávány za někoho jiného... Základní informace jsou vysvětlovány nikoli v kontextu dané osobnosti, ale často v měřítku obecném, což často mystifikuje pointu. Dalším nešvarem je seřezávání původních filmových a televizních materiálů na současný oblíbený širokoúhlý formát, takže k divákovi se dostane sotva polovina původního obrazu. Ve srovnání se staršími Úsměvy nebo Abecedou humoru zjistíme, že tehdy ty ukázky byly celkově technicky kvalitnější. Navíc chybí veškeré datace a konkretizace ukázek, akceptovat se dá pouze převaha televizních prací nad filmovými, přeci jenom jde také o reklamu ČT sama na sebe. Neexistuje ovšem žádná systematická koncepce v utřídění kapitol ze života soukromého a veřejného, není bez výjimky, aby se vzpomínalo na určité události, které jsou ilustrovány fotografiemi s plus mínus dvacetiletým rozdílem... Navrhuji tedy zásadní změnu dramaturgie, aby nám zbylo aspoň něco z těch autentických výpovědí rodinných příslušníků. Na závěr už jen citaci z dílu Saša: "Václave, tohleto je šatna, ve který náš dědeček nikdy neseděl. Ale sedím tady já.“ (19.10.2009)

Naška, slečna z dobré rodinyDokument, který zachází ještě dál než než zcestná teorie hvězdného tria Mandlová-Baarová-Gollová. Hned na začátkuse divák dozví, že Baarová vůbec a Mandlová, ač měla hezká ramena, tak nebyla ta dáma z vyšší společnosti, takže taky nepřichází v úvahu. Nesmysl! Minimálně proto, že v Československu bylo mnoho schopných hereček s talentem a na Gollové toho nebylo o nic víc zajímavého než na ostatních. Je sice pravda, že je skvělé získat výpovědi lidí, jako je Eva Gérová, Zita Kabátová nebo Otakar Vávra, které jsou zajímavé a něčím přínosné pro informační hodnotu filmu, ale to ovšem není důvod pro přítomnost některých jiných osob. Nepochopil jsem, proč se zde objevil Vlastimil Harapes, aby nám jen řekl, že má rád Gollovou. A třešničkou na dortu byl samozvaný odborník Aleš Cibulka, který si akorát na podobných dokumentech a záležitostech snaží postavit kariéru a vůbec mu nevadí, že jeho knihy o Nataše Gollové obsahují faktografické chyby a dá se snadno předpokládat, že tento snímek je z velké části jeho dílem. Pokud tomu tak je, tak by se Cibule měl smažit. Jsem Vaše LjubaSuchá Ljuba to být nesmí, a to ani se psíma knedlíkama, nohou za krkem a bradavicí přes půl tváře. Zvlášt, když se pak ještě vydává za Hadinu. Gumice na Sucháče! (20.10.2009)

Výživné vzpomínání na české umělce. Člověk si až po jejich smrti uvědomí, jaké "klenoty" ztratila naše republika. Spousta osob musela zvládnout různé překážky, které život přináší každým dnem. Někdo se s nimi vyrovnal hůře, jiný zase lépe. Tím chci říci, že bychom si měli vážit každého dne v životě, neboť nikdo z nás neví, kdy zasáhne osud. (16.01.2012)