Profesionální manželka

Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Francoise Ozona na vlastní oči více než jednou. O to větší mám radost, že zavítal pozdravit diváky i na představení, které nebylo sur l´invitation. V mém osobním žebříčku opět stoupnul, kreativní a aktivní je jako Woody Allen, v roce 2010 dokonce stihnul filmy dva a potvrdil svoji nepsanou zásadou, že se jedná pokaždé o absolutně jiné téma, jiné prostředí, jiné herce. Po komorním příběhu o těhotenství bývalé narkomanky přichází retro komedie ze sedmdesátých let s naprosto famozním obsazením - tradičně ozonovsky vynikající ženská postava - Catherine Deneuve, nicméně v tomto snímku jsou vynikající i mužští herci, kteří dostanou dostatečný prostor - nepřekonatelný F.Luchini se svojí nádhernou francouzštinou v nezvyklé roli padoucha, komunista Dépardieu a vzorný syn Rénier. Potěšila rovněž minirole S.Lopez a jeho úchvatná španělská francouzština. Pro doplnění - velká herečka malých rolí Karin Viard taktéž nezklamala. A také tradičně ozonovsky vytříbeně vybraná hudba. Už nyní se těším, s čím novým další velký Francois francouzského filmu přijde... (27.11.2010)

wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." (06.01.2013)

Nadějná feministická komedie, které nechybí vtip a jistý druh ztřeštěnosti. Ženská podřízenost se zbavuje svých okovů a rozlétá se nezadržitelným směrem vzhůru. Suzanne Pujol (dobrá Catherine Deneuve), poslušná manželka, se shodou okolností dostává do situace, kdy musí rozhodovat a řídit továrnu. Nalezne v sobě slušnou dávku schopností, zbavuje se svých okovů a dostává se až do parlamentu. Z dalších rolí tu je Maurice Babin (Gérard Depardieu), komunistický starosta a dávná lehká známost Suzanne, ambiciózní a despotický Robert Pujol (Fabrice Luchini), manžel Suzanne, který jí svým chováním odhání, Nadège Dumoulin (Karin Viard), Robertova sekretářka a milenka, která se pod Suzanniným vlivem zbavuje své ženské podřízenosti, a Suzanniny děti Joëlle Pujol de la Morette (Judith Godrèche), dcera, která následuje svého otce, a Laurent Pujol (Jérémie Rénier), syn, podporující stále svoji matku. Ženská emancipace, třídní rozdíly, ke kterým se má přistupovat s lidskostí a ne s arogantním přehlížením. Zábavně bláznivé a ještě poučné. (24.03.2012)

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)

Sice ne příliš vtipná, za to sympaticky chytrá komedie. Plno odkazů na dnešní politicko-kulturně-společenskou dobu. Emancipace, snaž až feminismus, kapitalismus versus socialismus... A to vše velmi hravou a odlehčenou formou. A přeměna hlavní hrdinky z uťápnuté puťky v úspěšnou a nezávislou ženou je geniální. Ozon se vrací do první ligy. (06.12.2010)