Králova řeč

Král není mrtev, ať žije král! Aspoň pro nás zatvrzelé staromilce, kteří se vždy a všude na vlastní šálek Earl Grey rádi přesvědčí, že stiff upper lip dokáže pořád ještě porazit trembling lower lip nebo s ním aspoň důstojně remízovat v postavě hlavního hrdiny, že je pořád možné natáčet filmy ze staré školy s moderní jiskrou a poukázat na význam konzervativních hodnot v aktuálním světle a na to, že ne všichni se rodíme velcí, ale vyrůst můžeme - koneckonců každá perla byla svého času jen jedním zrnkem písku mezi trilióny podobných zrnek a před tuctem oscarových nominací tu bylo jen netuctové konverzační drama, které málokdo zaznamenal. Má nejhlubší poklona podle dvorského ceremoniálu, ladies and gentlemen. (25.02.2011)

Králova řeč je opravdu skvělý film a herci si Oscary určitě zasloužili.... ovšem Nejlepší film a režie... za co? Co se režie týče, tak je sice zvládnuta na jedničku, ale nevidim zde žádný invenční přístup (narozdíl od Social Network). A nejlepší film? Hmmm.. ne. Ale tím nechci kvality tohoto kousku nijak zpochybňovat (jinak bych asi nenapařil full-house, že jo), jenom chci naznačit, že většina členů akademie by měla raději jít do důchodu :) (19.06.2011)

T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless! (26.01.2011)

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)