Ene bene

Dobře, je to nenápadný a místy záměrně ospalý a nudný film - nízké hodnocení na CSFD je ale jedno z největších faux pas místní komunity filmofilů. Zatímco do poloviny sledujeme vcelku standardní hořkou komedii, která ani není nijak násilně vtipná, postupně se vše začíná vybarvovat a posledních 20 minut je už naprosto ukázková filmařina. Zoufalý monolog Ivy Janžurové je pro mne zcela jednoznačně jedna z nejsilnějších scén nejen v její filmografii, ale v celém českém filmu. Vynikající práce, kterou mi trošičku kazí snad jen mírně otravné téma "girl/woman power", které Alice Nellis omílá ve všech svých filmech. (13.05.2010)

Od Alice Nellis se mi filmy líbí, mám je rád. Nikdo neumí tak neobyčejně obyčejným způsobem zvýraznit a podtrhnout obyčejnost. Nejvíc Revival a Tajnosti. Ene bene stojí na příběhu jednoho nešťastného manželského páru, jejich nešťastné dcery a právě probíhajících voleb. I přes skvělé herecké výkony předních herců - Ivy Janžurové, Leoše Suchařípy či Evy Holubové, u mě film tak nějak končí za očekáváním. Dcera je nešťastně zamilovaná do ženáče, ale nedokáže ho opustit, když ví, že totéž nedokáže on se svou ženou. K tomu zase rodiče prožívají své vlastní drama, kdy muž po mrtvici znepříjemňuje manželce život, a ta si všechno nechává líbit. Nejrozporuplnější je ale návod, jak snadno zfalšovat výsledek demokracie, ať žije! Jak říká hlavní postava, čtyřicet let chtěl každý volit, ale nemohl svobodně, teď volit svobodně lze, ale nikdo nechce. Paradox Čechů, kteří jsou věčně nespokojení, nikdy jim nic není dobré a vždycky chtějí přesný opak toho, co mají. Což platí částečně i o manželském páru a jejich dceři. Paradoxně se žena dokáže manželovi vzepřít až ve chvíli, když už to jejího manžela stojí život. Tragikomedie sice dobře zahraná, ale tady je té malosti dost i na příběh samotný. Nota bene, když Ene bene má přes sto minut. (25.05.2021)

Svým způsobem prostý, ale o to upřímnější vhled do obyčejných problémů mladých i starých, všeho toho nesváru, který mají v sobě lidé v dlouholetém manželství, ale i vzájemné úcty, v kombinaci s hledáním se mladé dívky a s hledáním vlastního já, vlastního místa. To vše na pozadí voleb a účasti ve volební komisi, což samo o sobě je prostředí leda tak pro depresi. Myslím, že psychologii postav se povedlo dokonale zvládnout. (05.09.2013)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Celkem rozporuplné pocity. Film příliš tlačí na pilu svou přeumělkovaností, pomalostí a ponurostí. A takových máme v posledních desetiletích tolik, že bychom mohli touto nudou uspávat celý svět. Z této nudné zbytečnosti tak vyčnívají jen herecké výkony a zajímavě zpracovaný motiv starých manželů, které u sebe nedrží nic než setrvačnost. (10.11.2017)