Nebezpečná metoda

Mě se to nelíbilo, hrozně "těžký" dialogy, které mě připomínaly komentáře mattyho, shadwella a dalších, s tím rozdílem, že do toho filmu to patřilo a člověk si nemyslel, že hlavní postavy se chtějí před ostatníma jenom předvádět. Celkově mě tenhle slovní průjem s vůní ženskýho románku dost nudil. Jediný co nemělo chybu byla filmařská práce, opravdu tady kulicha dolů, film je natočen i zahrán naprosto bezchybně. Pro uživatele Piterson - napiš adresu a příště ti pošlu omluvenku, za své hodnocení. Prej "Měli byste si dát nějaký kurzy, abyste chápali, co je pro filmový snímek důležité a co nám hodnotit ani nepřísluší, protože o tom nic nevíme!". měl si ještě dopsat, "aby ste filmy chápali tak jako já, protože jedině tak je to správně". Za tenhle výrok fakt díky, jasnej aspirant na frk roku, ty čmeláku přechytralej. Obecně mě tady fascinuje neschopnost zdejších rádobychytráčku a všeználků přijmout za fakt, že někomu se hold ten film prostě nelíbil a nazdar, místo toho je zde klasický "malý hodnocení dává jen blbec co čekal S/m praktiky a nevyzná se v tématu" fakt škoda že už nevychází humorný týdeník Dikobraz, zdejší panoptikum by tam mohlo mít dvoustranu. (02.02.2012)

V Cronenbergově filmografii poměrně logický (po)krok. Od praxe, tzn. obskurních nezávislých hororů za pár peněz (Shivers, Rabid, Mláďata), potažmo obskurních hororů za více peněz (Videodrome, Mrtvá zóna, Moucha), se propracoval k teorii a začal s kapitálem velkých hollywoodských studií točit uhlazená dramata. Podvratnost dřívějších metafyzických tělesných hororů (žánr, na který má copyright) se z jeho posledních filmů nevytratila, je jenom umněji skrytá a tím nebezpečnější. Podobně jako temné myšlenky. Bezpečně zasuté v našem podvědomí, dokud je z něj na začátku 20. století nezačali vyšťourávat dva pánové. Metoda otců psychoanalýzy byla soudobými pozorovateli vnímána jako léčba mluvením. Pacienti hovořili, Freud a Jung poslouchali. Nebezpečná metoda tento postup přejímá s tím rozdílem, že po většinu filmu hovoří Freud s Jungem, zatímco poslouchat budeme my. Neuhýbavým, přesto distingovaným slovníkem a jemnými náznaky jsou rozkrývána Cronenbergova oblíbená témata sexuální represe a destruktivní síly lidského chtíče. Nejvíce fascinující vývoj prodělává otcovsko-synovský vztah mezi oběma muži, pro něž se existence toho druhého postupně stává hnací silou a zároveň něčím, co by nejraději popřeli. V duchu poučky, podle které musí lékař sám onemocnět, aby věděl, co léčí, je Nebezpečná metoda klinickou studií neortodoxního milostného trojúhelníku. Základnu tvoří Jung, muž s obdivuhodným apetitem, který se s ohledem na druhé neomezuje ani v jídle (s Freudovou rodinou u stolu), ani v sexu (za svou nevěru zjevně necítí lítost). Více než pro něj samotného je proto tento egoismus zničující pro další dvě osudové osoby jeho života, pro Sabinu, prodělávající přesvědčivou a pro vyprávění směrodatnou proměnu z pacientky v lékařku (viz první a poslední záběr filmu), a pro Freuda. Pouze s nimi Junga příznačně vidíme na loďce, kterou mu daruje manželka. Pro diváky obeznámené se základními psychoanalytickými koncepty poskytuje srozumitelně zakomponovaná freudiánská symbolika vodítko k orientaci v bludišti tužeb, jimiž se postavy nechávají ovládat (Otto Gross, zosobněné libido, by mohl být Jungovým nespoutaným id, zatímco autoritativní Freud představuje jeho restriktivní superego). Nebezpečná metoda je dramatem do důsledků promyšleným minimálně na dvou rovinách, přičemž ta vrchní – k porozumění – prozrazuje režisérovo mistrné ovládnutí klasického narativního stylu. Žádný střih nepřichází nazmar, kompozice záběrů je působivě úsporná díky velké hloubce pole, rozmístění figur v prostoru reflektuje vztahy dobrovolné i vynucené podřízenosti a dominance mezi postavami, vyprávění plynulé a soustředěné, sešněrování milostné a pracovní linie téměř dokonalé. Kanadský podivín pro mne tímto definitivně postoupil do kategorie velkých režisérů. 85% Zajímavé komentáře: Bluntman, Mertax, Tayen, Hwaelos, Omnibus, SeanLSD (13.01.2012)

„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. (25.06.2012)

|| Scenár: Chrisopher Hampton / Predloha: The Talking Cure - Christopher Hampton (divadelná hra), A Most Dangerous Method - John Kerr (kniha) | Hudba: Howard Shore | Produkcia: Jeremy Thomas, Tiana Alexandra | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Recorded Picture Company, Telefilm Canada | Rozpočet: 18,793,500 $ | Tržby: 27,462,041 $ || Chladný, decentný, a pritom šialený príbeh. Takúto mieru faktickosti a psychologických pochodov na úkor dejovej farebnosti a gradujúceho tempa diváci určite neocenia pozitívne. Je to totiž dosť nezáživný spôsob zdelovania, a pri takomto obsadení a tvoriacom týme je to ešte viac prekvapujúce. To duševné trápenie postáv som ale zhltol z dôvodu, že divák môže byť týraný námetom dvojakým: 1. postavy sa ešte nikdy nestretli s ničním tak zlým, a len v priebehu príbehu sledujeme ich pašie. 2. príbeh sa už začína tak, že postavy zažili peklo, a mi sledujeme oné následky. A Dangerous method patrí do druhej kategórie, a veru, je to ešte stále intelektuálnejší spôsob filmovej zábavy, než prvá kategória, napríklad Eden Lake. Fanušíkom sa ale ani v tomto prípade nestanem. 60% | HD, THX, HU DTS | (17.06.2013)

Cronenberg a V. Mortensen si očividne padli do oka, ale ich nový počin ma vôbec nelákal. Ani ďalšie hviezdy ako Fassbender a K. Knightley tomu nepomohli. Moja predtucha sa potvrdila a musím povedať, že ma to veľmi nebavilo. Nenašiel som tu nič pútavé, pretože príbeh nebol ani veľmi o priateľstve, ani o nevere a láske k hysterickej pacientke, ktorá to má rada natvrdo. Ono tu síce bolo všetko spomínané, ale jednak príliš povrchné na to, aby to diváka zasiahlo a navyše okorenené aspoň pre mňa nezaujímavými kecami o psychoanalýze. Výprask opaskom po kostnatom zadku K. Knightleyovej bol asi jediným malým oživením. Ja osobne by som premastil riť aj samotnému Cronenbergovi. Na opasku by však boli klinčeky...Slabé tri *. 50%. (17.05.2014)