K zázraku

Terrence Malick se nás opět snaží přesvědčit, že je filmovým básníkem a že jeho pomalé záběry jsou umění a nikoli dokumentární film o francouzských a jiných památkách. Co se musí uznat, to je skutečnost, že Malick pochopil jednu věc: Čím méně bude Ben Affleck mluvit, tím lépe bude hrát. Já pro Malickovu poetiku úplně smysl nemám, a i když mu budou mnozí vděční za vysvlečení Rachel McAdams, já končím u toho, že je film pouze montáží dlouhých záběrů, které chtějí evokovat, že se pod nimi skrývá srdcervoucí příběh. (21.11.2013)

Je to dosť dobrá romantická poetická dráma od Terrenca Malicka. Má celkom dobrý príbeh o jednom páre, mužovi z Ameriky a rozvedenej Európanky, ktorí sa do seba počas cesty v Európe zamilujú a tak si ju privedie domov. Lenže tu ich city časom ochladnú a jemu sa navyše zapáči susedka, ktorá jeho city opätuje a tak Európanka hľadá oporu v miestnom kňazovi, ktorý ale tiež nie je so svojim životom úplne spokojný. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to stále dalo podať aj o niečo lepšie. V tomto prípade sa o nejakom výraznejšom deji určite hovoriť nedá a to aj na pomery Malickovej tvorby, toto je tá najčistšia poetika zameraná na niekoľko vzťahov, pričom je to podané hlavne ako sled krátkych okamžikov života niekoľkých ľudí. Mrzí ma, že tu chýbajú nejaké nezabudnuteľné situácie, ktoré by spomedzi ostatných vynikali a nie je to až tak pôsobivé, ako by som chcel, pretože ani tie vnútorné monológy už nemajú ten náboj, takže si ma to nedokázalo plnohodnotne podmaniť, ale napriek tomu je to skutočne zážitok. Síce som tu nenarazil na tie nezabudnuteľné okamihy, ale rovnako film ani raz výraznejšie neklesne, jednoducho na začiatku si stanoví svoju výrazne nadpriemernú úroveň a tú si s minimálnymi odchýlkami aj udrží, takže po celý čas sa na to pozerá viac než dobre a aj mi to rýchlo ušlo. Herecké obsadenie je výborné, v tomto filme jasne vedú ženské postavy, Olga Kurylenko konečne dostala úlohu, ktorá jej sadla, v tomto poetickom štýle je na ňu skutočne radosť pozerať, Rachel McAdams za ňou už trochu zaostáva, ale aj tak je výborná, k tomu charizmatický Javier Bardem, jedine Ben Affleck sa tu moc nehodil, vôbec ma nebavil. Réžia a technická stránka sú samozrejme prvotriedne, Terrence Malick mi stále dokazuje, že je s prehľadom najkvalitnejší americký režisér, k tomu opäť dokonalá kamera, skutočne úžasný vizuálny zážitok. A ten príjemne dopĺňa aj dobre zvolená hudba. Škoda, stále čakám, kedy uvidím film od Malicka, ktorý mi príde skutočne dokonalý, zatiaľ sa mi páčili všetky jeho filmy a to hlavne po tej poetickej stránke, lenže vždy mi v nich po scenáristickej stránke niečo chýba. Toto je podľa mňa zatiaľ jeho najslabší film, ale aj tak je to stále slušná úroveň, kde tie klady jasne prevládajú, A kto mal problém aj so Stromom života by toto už radšej nemal ani len skúšať. 77% (16.04.2013)

We climbed the steps to the Wonder. Magický příběh pěti cizinců/poutníků ve světě, kde sny přicházejí a odcházejí, jak se jim zlíbí. Ve světě, kde se člověk odvrátil od boha a bůh se otočil zády k člověku. Kde materiální hodnoty převyšují ty spirituální, mechanické ruchy jsou v neustálém konfliktu s melodickým zněním přírody, a slovo samo se stává nadbytečným klamem. Jak těžké je v takovém chaosu znovu najít řád? Malick obnažuje své nitro a navrací se ke svým kořenům. To The Wonder je jeho nejosobitějším dílem. A právě proto ho bude široká veřejnost nenávidět ještě více, než předchozí Strom života. (15.04.2013)

Malickova pseudonáboženská dervišská ipsace: Bůh je ve všem, zvláště pak ve svůdně se točících holkách. Někdy, když začnou být věrolomné, člověk propadá skepsi a ztrácí víru. Jenže Bůh je taky v nemocných lidech, tak se i těm nevěrným mrchám dá leccos odpustit. A jistě, v neposlední řadě je Bůh i v paprscích slunce procházejících skrzevá jemnou kůžičku ručky Olgy Kurylenko či v mokré větvičce sloužící coby lízátko jejímu andělskému jazýčku. Malickova spiritualita je jak Maharišiho zvratky po předávkování extází. Vice v recenzi na Indiefilmu. (02.09.2013)

Malickův složitý a poetický přístup k vyprávění příběhů, pomocí obrazů a vnitřních monologů, mám opravdu rád a obdivoval jsem ho u jeho raných i novodobých děl. Poté co se svým předposledním snímkem "Strom života" absolutně oprostil od klasického vyprávění a vše vsadil na audiovizuální stránku, jsem každý jeho nový snímek, očekával s ohromným nadšením. "To the wonder" už od prvních ukázek sliboval prakticky totožný zážitek, jako "Strom života" jen s tím rozdílem, že se tentokrát Malick uchýlil k vyprávění jednoduššího a pro širší publikum přijatelnějšího příběhu lásky. Vizuální stránka filmu je opět nevýslovná a obrazy, které film divákovi předkládá, jsou nepopsatelné, stejně jako minimalistické, ale pro vyprávění příběhu důležité výkony všech představitelů. Přesto z výsledné podoby nejsem tak nadšený, jako tomu bylo minule. Film totiž (alespoň v mých očích) trpí na jednoduchost příběhu, který jakoby stál na místě a točil se v kruhu. Opakující se interiéry, exteriéry i samotné chování postav, stejně jako minimální vývoj charakterů nebo děje, způsobují to, že je film sice neobyčejný a v mnoha směrech působivý, ale -přestože to u Malicka použiji nerad- častokrát i nepříjemně jednotvárný, až nudný. I když se o to film snaží a název napovídá, zázrak se bohužel nekonal. (28.04.2013)