Konfident

Mladý zamilovaný pár z jednadvacátého století, se nějakou nešťastnou náhodou dostal do normalizačních let v Československu. Doby plné podrazů, celospolečenské paranoii, sestřelování malých letadel s plačícími dětmi a divokých sexuálních radovánek. Tedy alespoň podle tvůrců to tak nejspíše bylo, víte? Milí teenageři. (02.11.2015)

Udavačstvím prolezlá normalizace byla hnusnou dobou, kdy člověk nemohl vědět, jestli je nebo není sledovaný či zda jsou jeho nejbližší nebo sousedé spolupracovníky Stb. To je to co se povedlo a povedl se i scénář, který je víc než důvěryhodný a nebalancuje na nějakých krkolomných zápletkách či morálních dilematech. Prostě tady jsem si mohl říct "Takhle nějak to asi bylo.", což je ve filmech obecně poměrně řídký jev. Vlastně jedinou výraznější slabinou byl Jiří Mádl, který se může třeba postavit na hlavu, ale zůstane snowborďákem/rafťákem nejspíš tak do padesáti. A další věcí, kterou bych vytkl, je samotný závěr. Poslední minuta byla naprosto zbytečná. Jo a kde je ta komedie? Koukala na to ten distributor předtim, než svůj text psal? 70% (22.12.2012)

,,Soudruhu! Vyndejte si tu hlavu z prdele! '' ---- Srovnávat Konfidenta s Pouty je jako míchat jablka s hruškama. Oboje je sice ovoce a oba filmy jsou z období normalizace o STB, ale tím to tak končí. Na rozdíl od Pout působí Konfident jako slepenec všelikých příběhů a praktik z dob špiclování, pronásledování svobodomyslných občanů kteří nechtěli táhnout se stádem atd..Jedna epizodka překrývá druhou až je z toho taková žemlbába. Mádl se chvílemi choval vyloženě divně, až jsem si někdy říkal, že je buď tak tupej nebo nevim... Určitě film výpovědní hodnotu má. Tvůrci si dali jistě velkou práci v dobovém ztvárnění prakticky všeho od aut po vybavení služeben SNB až po panelák kde Mádl bydlel se svojí ženou. I lámání vězně aby podepsal a následné zatčení faráře mělo jistou sílů. Ale to mi na celek jaksi nestačí. STB se chovala jako stádo idiotů a i když možná někteří běžní fízlové a pomocníci VB byli tupí, lidé na specializovaných odposlechových odděleních určitě ne. ---- Pokud to shrnu, je dobře, že tyto filmy stále vznikají. Ale od tohoto jsem nevím proč čekal víc. * * * (05.12.2012)

Ono je to o vkuse a tom, čo vás nenudí. Mne sa naopak toto páčilo viac, než napríklad film Pouta. Bolo to troška bláznivé, no tie emócie si všetci predstavujeme asi inak. Všetci nie sme hysterickí alebo citovo labilní, no a o propagande by som radšej ani nehovoril, jedná sa tu totiž o tému ŠTB a nie nejakých pletiek profesorov, čo je správne vyučovať, či ako správne kresťansky žiť v neľudskom režime. Veľmi dobrá sebareflexia a možno budete prekvapení, ale pre mňa Nvota o stupienok stúpol od filmu Muzika. Kulisy zvládli, akurát tomu chýba atmosféra vtedajších čias, lebo sa to odohráva podľa mňa na malom priestore a s málo protagonistami. No a záver ma celkom pobavil. (06.09.2013)

Prakticky všetky nápady z našich dejín využívame v rámci jediného tématu : komunizmu a zložitého života v ňom. Akoby sme nemali o čom inom točiť. Na sprostosti a konzum máme vždycky, na umenie a diela duchovnejšieho charakteru, len oškvarky. Nvota je v týchto šľapajách chvalabohu slovenský nadštandard, čo ale v kontexte európskeho artu je absolútny priemer. Nič to, snáď sa jedného dňa nechám prekvapiť. Moja trpezlivosť nie je nekonečná. (24.11.2014)