Elysium

Pár nelogičností by se tady našlo, nad kterými jsem se pozastavila, ale jinak to byla výborná, akční záležitost od začátku do konce. Vize budoucnosti opět neutěšená a snaha dostat se za každou cenu z exkrementů byla pochopitelná. Taky bych se snažila. Roztřepané kamery jsem si všimla jenom jednou, když se tam s Krugrem nahoře fackovali, jinak pohoda. Ani to třepání nebylo tak strašné. Matt byl ve své roli vynikající a totéž Jodie. Takhle drsnou mrchu jsem ji snad v žádném filmu ještě hrát neviděla. Jinak, kéž by takový stroj na kompletní uzdravení vynalezli co nejdřív. Samozřejmě i za cenu toho, že bych pak byla bez práce. (12.06.2016)

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)

Tenhle film má téměř vše, co má správná antiutopická sci-fi mít. Přelidněné chudinské slumy, luxusní Citadelu z Mass Effectu, rozervaného hlavního hrdinu, psychopatického (a později rozervaného) záporáka, blonďatou Lenku Bradáčovou, augmentace z Deus Ex, dítě, co všechno přežije, asociální megakorporace, happy end plný světlých zítřků... (29.08.2013)

Jako kdyby Pyunovi narostlo ego a jal se točit Cyborga jako kritiku kapitalistického zdravotnictví. Jen tu chybí Van Damme, céčková upřímnost a jakákoli šance na guilty pleasure špatnost.. Naopak přebývá přebujelé ego samozvaného sociálního kritika,který si neumí přiznat, že točí debilní přímočarý akčňák s černobílými figurkami (a v případě kuního ksichtu ještě zoufale odehranými a směšně siláckými), nezvládá držet styl a do zemdlení (a vyloženě sebemrskačsky) opakuje tři stylistické nástroje. Gradace (hlavně v závěru) hrozně na sílu, finální souboj tragický a bez satisfakce, a radši nemluvit o tom, jak kolikrát trpí i orientace v prostoru a jak je scénář převážně stavěný na oslích můstcích náhody a jen zlomkově příčinně. Asi mě měly rakety země-vesmír v prvních 5 minutách dostatečně varovat, že se bude rozmazávat jen o něco naleštěnější lejno než před 30 lety. A ještě s nosem nahoru. (18.11.2013)

Tož jak začít. Jsem jedinec, který se přes teoretické zařazení do skupiny mladý (zatím ještě jo) vysokoškolsky vzdělaný, relativně slušně vydělávající, politicky řadí na přesně opačnou stranu, než bych měl patřit dle předvolebních "analýz". Takže jsem byl na to "socialistické vyznění" docela zvědav. Film vlastně svým úhlem pohledu silně připomíná dva roky staré In Time. Ani to nebylo prosto diskutabilních momentů, ale přecejen v rámci vytýčených pravidel fungovalo celkem logicky. Elysium ovšem od základu trpí spoustou nedomyšleností a logických chyb. Tak například na začátku vidíme, jak Max žije ve městě plném policejních kontrol, v reálu ale veškerá bezpečnostní opatření působí pozoruhodně bezzubě a finální boj o celou stanici probíhá v řádu 3 proti Bournovi - totiž Maxovi (jo, má tam sice jakousi podporu ze strany těch podivných ilegálů, ale ti jsou tam jen aby se neřeklo). A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Na druhou stranu nemyslím, že by počtem logických chyb film nějak obzvlášť vybočoval ze současného průměru. Horší je, že na rozdíl od Distriktu 9 celé to pozadí děje prostě nepůsobí příliš reálně a věrohodně. Distrikt 9 působil upřímně. Tohle je opravdu do značné míry naivní nedomyšlená proklamace "všichni se musí mít dobře" bez ohledu na to, jak by to v reálu mohlo fungovat. Zajímal by mě střih "po pěti letech". Docela slabé jsou postavy a dialogy. Přiznávám, že "srdce otevírající" promluva Freyiny dcery o přátelství hrocha a surikaty (ve světě, kde už nežijí ani žirafy) mi přivodila menší záchvat smíchu. Přesto jsem ve finále docela spokojený, protože navzdory naivitě filmu tam na druhou stranu nebylo nic, co by mě přímo namíchlo a všechno to režisérovo zaujetí pro moderní flinty a hračky a vůbec ten celkem realistický dojem ze světa budoucnosti (byť je celá Země reprezentovaná jediným městem jako obvykle) se mi líbí. Ale doufám, že příště do toho nasadí taky nějaký pořádný děj. (31.08.2013)