Ceremoniář

Pěkný námět, a snad i záměr. *** Mít představu o tom, jak a čím by scény měly působit, žel není totéž jako toho neupoceně dosáhnout. Některé moudré knižní deklamace směrem do věčnosti pootočených hlav jsou přímo na zabití, banální práce s kamerou a obecně s řešením scén a vůbec celková doslovnost a prvoplánovost (včetně herectví, viz Báru Štěpánovou, agenty, papaláše a celkově typová klišé, nebo dramaticky temných či impresionisticky laděných tónů doprovodné hudby, podle situace) to místy srážejí k neukoukatelné trapnosti, byť člověk toho evokovaného, leč nenaplněného potenciálu zároveň lituje a věřím, že mnozí spokojenější diváci ve snímku díky té sugestivnosti, jak významně se to všecko tváří, viděli víc, než v něm je reálně přítomno. A to především díky povrchnosti, absenci prokreslených osobních příběhů, vztahů, kauzalit a vodítek, pod níž si hloubku možného dramatu může každý doměřit podle svého - to je ovšem velký zápor každého díla sázejícího na nedořečenost, neboť ta je každopádně bezpracná, nic důležitého sice nezkazí, ale ani nedosáhne. S tím také souvisí nečitelný výraz Hrušínského-Františka - on přísně vzato ani jiný být nemůže, protože nemá jaké konkrétní emoce jakožto osobnost konzistentně vyjadřovat, není, jak mu jako člověku rozumět, jeho příběh a vztah k životu neznáme, ve scénáři je za ním prázdno, neřeší, jestli je to dobrý nebo zlý člověk, uměřený, apatický, nebo dusící hněv, přemáhající zklamání, jaké má s kým úmysly, co se ho dotýká, si od toho, co dělá, slibuje, jestli ho to uspokojuje a proč, a až zúčtuje, jaké vlastnosti a schopnosti bude moci v jiné životní etapě nabídnout, jakým člověkem bude... nada, nula, nic. Jeho vnitřní život je autorům ukradený, a stvořili tak vlastně velice arogantní postavu a film, jimž jsou ukradení diváci - ať si o nich myslí cokoli, nezáleží na tom, film žádnou interpretaci neocení víc než jinou, je to zbytečná práce, ztráta času. *** Film zkrátka nestojí o hlubší pozornost, a především proto také za hlubší pozornost nestojí, byť se člověku nechce ten přitažlivý námět a nedostatečné náznaky jednoho zvláštního životního osudu a příběhu, který by stálo za to odvyprávět důkladně, opustit. Přímo to volá po nějakém poctivějším ztvárnění. *** Podle mého dobrá příležitost pro remake. *~ (26.02.2020)

Sračka a takže nepřekvapí, když autorkou scénáře je polepšená komunisticko disidentská hysterka Kantůrková, hlavní roli hraje "miláček žen" Hrušínský a celé to splácal z režijního hlediska dohromady Jiří Věrčák...je zajímavé, jak se nikdo nedokázal ani ve filmu a ni v literatuře popasovat s životem běžných lidí v této době. Dočkáme s toho někdy? A někde? (08.09.2020)

Zda se na film podívat či ne, je pouhou variantou hamletovské otázky. Tady proti sobě stály vesměs negativní kritiky na čsfd a Eva Kantůrková jeho scénáristka. Nakonec musím dát za pravdu "negativistům", především kritice Jitky Cardové, která nešetří ani hlavního představitele, stejně jako bych ho v tomto případě nešetřil ani já sám. Její výraz "typová klišé" mi tu přijde vhodně použitý. (21.11.2021)

Nechápu, proč by měl být film strhán kritikami, příběh měl dobrou gradaci a spěl pochopitelně k očeávanému finále, kde přece z logiky vývoje nějaká překvapivá pointa nemohla být ,a o nějaké nudě z mé strany nemůže být řeč. Film považuji za velmi vydařený, v němž J. Hrušínský ztvárnil jednu ze svých nejlpeších hlavních rolí. Z vedlejších postav příběhu mě zaujala B. Štěpánová v drobné úloze dcery nějakého papaláše; takovou megeru ještě nehrála. (13.07.2003)

Je to hrozně pomalý film. A to říká někdo, kdo má pomalé filmy rád, tento mi ale taky nepřišel skoro vůbec ničím zajímavý. Děj má zajímavý koncept a postavy taky nejsou úplně k zahození, ale podle mě to všechno mohlo být zpracováno mnohem lépe. Prezentace byla fajn, hudba se mi taky líbila, ale místy mi přišla trochu kýčovitá. Herecké výkony byly moc dobré, ty se mi z celého filmu líbily nejvíc. 5/10 (27.03.2023)