Konkurs

Ak porovnám pesničky (melódie aj slová), ktoré si vyberali účastníci konkurzu ako svoje profilové s dnešnými superstarovskými, len sa utvrdzujem v presvedčení, že atmosféra 60. rokov bola neprekonateľne zaujímavejšia a odviazanejšia ako to, čím žijú mladí ľudia dnes. Napriek rozdielnosti režimov. Rovnako to platí aj o účesoch a oblečení. Tú hanblivú snahu po nespútanej odvalenosti dnes už nevidieť, dnes je každý nímand automaticky hviezdou a tak to aj dopadá. Pre mňa jeden z najlepších Formanov (popri Čiernom Petrovi, Láskach jednej plavovlásky a Taking off). (13.12.2009)

V den osmdesatych narozenin Jiriho Sucheho jsem si pustil tento film, ktery jsem do te doby videl jen v ruznych ukazkach. Musim rict, ze samotny konkurs ve filmu je velice zabavny, Formanovi se opet podarilo vybrat vhodne typy lidi, diky kterym se spolecne s pisnickami povedlo vytvorit vybornou atmosferu let sedesatych. Formanuv rukopis je zde citelny a myslim, ze ho dost ovlivnil i v jeho budouci tvorbe, zvlaste pak v Taking off. (01.10.2011)

Je to milé, ale prakticky o ničem. Člověk se dnes musí smát když vidí na konkurzech Superstar leckdy vnučky těch dívek, které se tehdy v krátkých sukýnkách s načesanými loknali snažily okouzlit Suchého a Šlitra. :-). Také ony se těší, bojí, češou a koukají jak dopadly ostatní. Pro mne ej to takový příjemný otisk té doby šedesátých let. * * * (09.01.2016)

Výchozí myšlenka - ukázat pospolu slasti a strasti mizejícího a nastupujícího hudebního stylu - je bohužel rozmělněna celovečerním formátem. Základní metafora filmu - hudba jako závod, jako sport vyžadující tvrdou přípravu, a v pozadí toho všeho touha přitáhnout na sebe pozornost druhého pohlaví a hřát se ve vlnách obdivu - je hlavně v první povídce přítomna vrchovatě a brzdí celý film. Kdyby ty muziky nebyly je za čtyři hvězdičky, protože ukazuje prorůstání proletářského byrokratického jazyka do privátní sféry (některé státy by nám tu dechovku zrušily, ale my to neuděláme, to musejí udělat voni) a do maloměstského života (šroubovaný zahajovací projev). Konkurz je za dvě hvězdičky, protože sice zachycuje fenomén Semafor, ale nikterak ho neanalyzuje, a dokonce pracuje na vytváření mýtu self-made singer (z hvězdné pěchoty se vynořily Věra, Hana, Pavlína, Yvonne - takže všichni talentovaní mají šanci). (25.10.2010)

Konkurs má jeden obrovský problém a není to technické zpracování (mimochodem doporučuji přečíst Formanův životopis, kde se podrobně popisují patálie střihače, který synchronizoval obraz se záznamem z magneťáku a ve střižně i spal), ale to, že nápad, na kterém film stojí - (fiktivní) zpěvácký konkurs a scéna, ve které různí zpěváci (někdy spíš "zpěváci") zpívají různé části stejné písně - už byl od té doby několikrát použit, a to nejen soutěžemi typu Česko hledá Superstar nebo X-Faktor, ale i sám Forman jej do jisté míry oprášil ve svém prvním americkém filmu Taking Off, který se mi mimochodem líbil mnohem víc... (05.08.2008)