Présumé coupable

Film podle skutečných událostí s nasíracím efektem. Nevím jestli ten mladý soudce byl opravdu natolik arogantní i v reálu, nebo byl pouze úmyslně prezentován tímto způsobem, aby Présumé coupable v lidech utvářel celistvější a intenzivnější emoce s pocit hněvu. Já si myslím, že ve skutečnosti bylo mnoho věcí jinak, než se v onom filmu prezentuje. Práce soudců a právníků je velice složitá a těžká. Když se podíváme z pohledu exekutora, kterému bylo ublíženo a ukřivděno, tak vidíme jasnou nespravedlnost a pokud by vyšetřování opravdu probíhalo tímto způsobem, kdy se ignoruje jasně prokazatelný rozpor ve výpovědích a opomíjí fakt, že je spousta věcí jen domněnka bez prokazatelných důkazů, tak se mladý soudce opravdu neuvěřitelně provinil a bezesporu si zaslouží zákaz činnosti plus pár let za mřížemi. Musím se, ale zeptat. Opravdu probíhalo veškeré šetření tímto způsobem? Nemohlo být jinak? Spousta věcí mohla být ze strany obviňující ženy dobře promyšlena a ve spoustě tvrzení dávat smysl. Oni soudci a vyšetřovatelé pohlížejí na věc trochu jinak. My tu jasnou nespravedlnost vidíme, když se nás něco týká, ale oni to nevidí. Neví co vše onen exekutor v životě udělal a neudělal. Nevidí mu do hlavy a jeho svědomí. Neví čeho je schopen, či není. Vždy když vidím film, kde je napsáno podle skutečné události, tak si pokládám otázku kolik toho je jinak, než se skutečně stalo. (29.08.2015)

Dnes jsem si spoluprožila hrůzu nevinných spáčů z probuzení do noční můry a seznámila se s útulným prostředím vazby, vlídným zacházením policistů i profesionalitou soudce, zapáleného pro spravedlnost, abych si vyslechla vznesená obvinění na základě sprostých lží a pochybných důkazů a pozorovala reakce nevinných... až laboratorní práce, řekla bych. Jsem v šoku - z naprosto věrohodné, šílené, strhující atmosféry (a vynikajícího výkonu P. Torretona!), mapující utrpení obyčejného, bezúhonného muže, vydaného na pospas prohnilému soudnictví díky šíleným obviněním jedné odporné pijavice na sociálním systému, kterou měli po dokončení zvláštní školy, ó pardón, teď již základní, abych snad nikoho nediskriminovala, neprodleně sterilizovat, a snad ještě odpornějšího kariéristy, jenž měl být ihned po procesu zbaven svéprávnosti, třeba by to odradilo některé z dlouhé řady čekatelů na úspěch přes mrtvoly... Dál už nemám slov. Zalkla bych se vzteky. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (08.04.2015)

No vida, že to jde natočit působivě film o křivém obvinění. Vemte jednoho výborného herce, přidejte slizkého soudce, kterému máte chuť v každém záběru rozbít ciferník a dochuťte bandou nevzhledných, nevzdělaných, zadlužených cigošů a použijte pro diváka chytlavé "true story". A jaká z toho vzejde panečku dráma. Že i zHUNTovaný ohyzda Mikkelsen si společně se samolibým "umělcem" Vinterbergem můžou tak maximálně vyHONit. O ději se vyjadřovat nebudu, jednoduše kulervoucí a technicky brilantně natočený. K samotnému případu se mi chce říct jen to - opravdu se podobný skandál udál v relativně civilizované Francii? Ten multikulti přístup je jednou zabije, říkám to pořád... (04.01.2014)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

To k vám takhle nad ránem naběhne hromada lidí, ohání se lejstry a v ten okamžik, aniž by jste si to stačili uvědomit, skončil váš do té doby spořádaný a relativně spokojený život. Je až neuvěřitelné, že se něco podobného mohlo v moderních dějinách justice odehrát, ale od toho je vlastně spravedlnost slepá, že... Jistá malá útěcha pro mne vyvstala v otázce totální anarchie v justičním systému, protože zdaleka asi nejsme jedinou zemí, kde si právo vykládá každý po svém, ale jak je vidno, tak i jinde by se mohli řádně chytit za nos. Z pozice moci, tímto způsobem zlikvidovat člověka, naprosto zdecimovat jeho důstojnost a podstatu žití, to pro mne bylo tak šokující poznání, že jsem si ani nechtěl přiznat, že je film položen na reálném základu. Google má ovšem vždy pravdu a proto už teď vím, že ani Francouz nemůže mít jistotu v tom, že večer neulehne do postele jako svobodný člověk a nad ránem z něj neudělá systém zrůdu obdobných kvalit, jako Belgický soused Marc Dutroux. Bylo až neuvěřitelné sledovat s jakou laxností bylo vedeno vyšetřování a jak nikdo nebral v úvahu fakta a prokazatelné lži. Stejně tak nikdo nesklonil hlavu v okamžiku kdy si pravda svoji cestu na světlo našla a ač při té cestě k ní, umírali lidé v lepším případě se o to úmrtí někteří několikrát marně pokusili, tak bylo hlavní zachovat si tvář a i tak výkon moci aplikovat i za cenu totální blamáže. Je to jeden z nejsilnějších filmů ze soudního prostředí a budu ještě dlouho dumat nad tím, co bych udělal já v kůži Alaina Marecauxe. Viděno jako 9 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)