Hvězda zvaná Pelyněk

Z Fričovy pozdní tvorby patří PELYNĚK minimálně k těm titulům, které mají svůj význam v rámci širší reflexe historických témat v domácím hraném filmu. A budeme-li konkrétní, poslední léta první světové války rozhodně nepatřila na plátnech k zvlášť frekventovaným úsekům čili už jen z tohoto důvodu je nutné ocenit jakoukoli snahu. Sólový dramatický part je tu ponechán Jiřině Bohdalové, která se v postavě vinárenské rajdy pokouší spojit tragédii s komedií, což jí ostatně šlo vždy nejlépe. Zajímavost: Hašlerovu písničku Když jsme byli v Itálii zpíval poprvé Vlasta Burian v jiném Fričově filmu, adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu. (07.04.2011)

Tenhle film je nejen historickou rekonstrukcí Rumburské vzpoury, ale vypovídá i o české povaze, jak o tom ve vlaku těsně před porážkou vzpoury hovoří František Noha (skvělý Rudolf Deyl ml.). Kdyby tak tušil, že jeho slova budou platná i takřka po stu letech... Samotná vzpoura vzešla od propuštěných zajatců, kteří v Rusku poznali sílu Velkého října a kteří snili o tom, že i naše osvobození z rakouských pout přinese novou společnost oproštěnou od sociální bídy a útlaku. Tenkrát se netočily fikce, ale vycházelo se z archivních zdrojů, takže lze věřit věrnosti vyprávění. Snad zpěvačka a prostitutka Tonka (Jiřina Bohdalová v jedné z životních rolí) byla vpuštěna do příběhu, ale zcela záměrně - aby ukázala nesmyslnost válečného tažení, když by bylo tak krásné radovat se z běžného života; aby ukázala, jak válka ničivě působí i u civilního obyvatelstva... Nádherný, i když smutný film, mistrně zpracovaný Martinem Fričem se spoustou výborných herců. (30.10.2014)

Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*. (29.03.2017)

Nemôžem naďalej považovať Hvězdu za nadpriemerný film, za ktorý som ho hodnotil podľa blednúcich spomienok. Nepozdáva sa mi jeho atmosféra, ani celkové vyznenie. Herecké výkony vynikajúcich hercov ho nemohli spasiť. Predtým nakrútený film Štyridsaťštyri o vzbure v Kragujevci tiež nebol bezchybný, ale určite bol uveriteľnejší. (26.05.2010)

Taký veselý film o vážnych veciach, akou vojenská vzbura určite je. Bohdalovej spev a celý jej zábavný podnik mal symbolicky poraziť naplno rozbehnutú vojenskú mašinériu, ale to nebolo možné ani na konci vojny. Zopár dobrých scén, ale inak ma film veľmi neoslovil. –––– Náš táta vždycky říkal: Čím větší šarže, tím větší vůl. (04.11.2018)