Král Králů

Tovární dělník Lojza má štěstí, že se jmenuje Král. A na základě jeho příjmení se mu dostane neobvyklé pocty. Je to Čech jak poleno, ale přesto by měl vládnout jako islámský král. U nás řádil socialismus a monarchie je něco, s čím soudruzi snad ani nepočítali. Vzdáleně film připomíná svým "exotickým" motivem pohádku Lotrando a Zubejda. V ní na české území také dorazili sultánovi pověřenci, kteří sice měli jiné poslání, než vyslanec Tamánského souostroví Kopecký, ale jistá podobnost tady je. Zásadním problémem je režie Martina Friče. Ten film tlačí do komedie a satirickou složku, která měla dominovat, odsouvá do pozadí. Přitom to film není nijak extra vtipný, ale dovedně skrývá množství narážek na tehdejší režim. Většina provokace však skoro vůbec nevyzní. Samozřejmě přes bedlivé oko cenzura se nedostalo mnoho škodlivého, ale dopadlo to tak, že socialismus je chápán jako absolutně nedotknutelné zřízení, ve kterém vše bezvadně funguje, všichni jsou spokojení a nějaký ropný ráj, kdesi daleko od socialistického ráje, přece nemůže nikoho zajímat po stránce životních a lukrativních hodnot. Jiří Sovák dal svému montérovi českou uvěřitelnost i bodrost a jeho osobité herectví a nadhled by si zasloužilo nějakou tu peprnou hlášku navíc, ale vše je poměrně socialistickým hoblíkem uvědomělého cenzora uhlazeno do mírně povrchního výsledku, který je i určitým kompromisem. Filmu se zpočátku daří vzbudit divákův zájem, ale poté film začne stagnovat a nepůsobí kompaktně. Ve větší míře se do popředí dostane Sovákova schopnost pro improvizaci. Film sice jako celek nefunguje, jak by býval (ne)mohl, ale řada scén je přece jen dobře vystavěna a je z nich cítit solidní výsměch tehdejšímu vládnímu zřízení. Režisér vykazoval cit pro řemeslnost i originální pojetí. Nedokázal však satirickému tónu dát větší údernost a z filmu se mu podařilo udělat úsměvnou komedii bez přidané hodnoty. A ta tentokrát citelně chybí. Vše klouže po povrchu, ale větší odvahu zajít dá jsem z filmu necítil. Kdoví, kde zase soudruzi udělali chybu. Tentokrát dbali na to, aby jejich autorita nebyla podrývána lidmi od filmu. 60% (26.04.2015)

Až se někdy sejdou hvězdy a podaří se mi tuhle komedii dokoukat do konce, možná přidám jednu hvězdičku. Dosud jsem to nedokázal, přestože jsem se o to několikrát pokusil. Zato vím přesně, co se dělo za oknem, kdo šel okolo a že na protějším stromě seděl strakapoud. Přesto věřím, že se Král králů může někomu líbit už kvůli výkonu mého oblíbence Jiřího Sováka.Ale už samotný námět je pro mne natolik potrhlý a nesmyslný, že to nezachrání ani Sovák, ani Frič. Jeho film však do odpadu ani na jeho okraj nepatří, i když je jeden z nejhorších. (24.05.2008)

K ose dokonalého duelu ryzích představitelů dvou zcela odlišných světů se jako železné piliny k magnetu zákonitě přimykají ty nejcharakterističtější absurdity, které k nim (alespoň podle pravidel satiry) příslušejí, a nejednou neodolatelně vtipně artikulovány spoluutvářejí nový obraz Československa co pokročilé varianty středoevropského mostu mezi kulturami. V reálném socialismu se integrujícím prvkem mezi Západem a (Blízkým) Východem stává svrchovaně klidný král mezi pražskými montéry, který se shodou náhod stává tím nejuvědomělejším monarchou – na „svém“ souostroví v Rudém moři plánuje socialistickou revoluci. (21.02.2024)

Velmi slušně ujetá komedie o chlapíkovi z továrny, který se má stát králem dalekého ostrovního království, což je samozřejmě pro socialistického pracovníka docela problém. Moc hezky se tu rozehrává parodie na socialismus, kapitalismus a lidskou touhu něco velkého dokázat. Sovák je báječný, skvěle mu sekunduje Bohdalová, některé hlášky by mohly i zkultovnět. Další známí herci už jen dohazují sem tam nějaký vtípek. Film je takovým malým klenotem mezi tradičně dělanými komediemi. Velmi povedené. Hudba: Julius Kalaš (24.09.2011)

„To víte, kdybyste byl soukromníkem na Západě, ale dělník v socialistickém státě, to není legrace…“ Začíná se hollywoodským záběrem na chevrolet ztroskotaný v poušti, k němuž se zdáli blíží cizinec na oslu, aby se většinu filmu proháněl Sovák po Praze na pařezu. Podivná věc. Zpočátku je to díky zápletce absurdně zábavné, ale potom se začne točit v kruhu, až je to docela i nuda. Leitmotivem mnoha dialogů je to, jestli může být československý občan králem, v čemž má člověk tendenci hledat od tvůrců filmu (třeba od spisovatele Jiřího Muchy) cosi podvratného, ale jindy zase spíš naopak… Na ministerstvu zahraničí si montér Králů projde byrokratickým kolečkem přehazování odpovědnosti a zatímco později jakási komise doufá, že se to snad samo nějak vyřeší, dotyčný už plánuje, jak v Tamánii jako král zatne tipec Američanům a jejich United Oil a provede revoluci (smíchy mi běhal mráz po zádech), než ho Bohdalka zaskočí dotazem, kde vezme dělnickou třídu. V závěru poznamená, že králové jsou dobří tak do pohádky… A za dva roky natočí Podskalský Bílou paní. (10.01.2015)