Lásky čas

Neberte mě zle, na Lásky čas se kouká moc příjemně. Dvě hodiny bez slabých míst, ale také bez osvěžení žánru a to přesto, že zápletka je natolik bizarní, že operuje s cestováním v čase. Superschopnost hlavního hrdiny není nejlépe využita, Na Hromnice o den více funguje mnohem lépe, protože má jasná pravidla, s nimiž hlavní hrdina nemůže manipulovat, ale naopak je musí postupně objevovat. Naproti tomu Tim v Lásce čas má vše jako na dlani, což trochu postrádá pořádné vzrušení. Lovestory mezi protagonisty funguje chvalitebně, ale přesto nás napadnou příklady jiných filmů, kde totožné funguje lépe (např. Zápisník jedné lásky), možná proto, že zdejší vztah je rozvinut příliš rychle a za celý film neprochází jedinou krizí. Podobně je to s humorem (viz Láska nebeská). Naštěstí výtky typu "co mohlo být lépe" nejsou natolik kritické, abyste si film nemohli dobře užít... 6/10 (09.01.2014)

ANO: Odzbrojující rodinné hodnoty. Nádherné a chytré curtisovské trademarky. Báječný soundtrack. Stará dobrá Anglie. NE: Cestování časem jako vyčuraná korektura sebe sama a manipulace s lidmi kolem sebe. Copak k lásce stačí vlézt do skříně a projít si zkouškou znovu, protože už znám správnou odpověď? Metoda pokusů a omylů v Lásce nebeské mi je bližší. I když to není na první dobrou... a někdy to skončí monumentálním trapasem. 70% (12.11.2013)

Matně si vybavuji, kdy naposledy jsem viděla tak milý film se sympatickým hereckým obsazením. Domhnall Gleeson mi neuvěřitelně sedl a chemie mezi ústřední dvojicí bez debat fungovala. Bohužel i přes všechny klady mi v tom chybělo něco, co by mě natolik zaujalo a okouzlilo, abych tomu mohla dát plný počet. To ale nemění nic na tom, že tenhle příběh o lásce, rodině, životě, minulosti a současnosti by neměl urazit snad ani toho, kdo romantické filmy nevyhledává. (06.01.2014)

Zdá sa, že Curtis vekom mladne a hlavne svojimi scenármi nám dávkuje snímok od snímku čoraz hravejšie a pestrejšie filmové zážitky. 'About Time' je láskavá, dôvtipná a inteligentná komédia, plná dojemných momentov a pohodového britského humoru. Zároveň sa však nebojí ísť do hĺbky, niektoré myšlienky s vami pohnú, niektoré vás prinútia sa zamyslieť, takže povrchnosť snímku môžme vylúčiť ako prvú. Hlavná myšlienka pritom znie ako totálne uletený námet béčkového hollywoodskeho rom-comu. Presne to však Curtis využíva vo svoj prospech a svojim lišiackym štýlom rozprávania dostáva filmu do úplne inej roviny. Herecké výkony sú na prvotriednej úrovni, herecká pohoda z filmu priam srší, všetci zúčastnení sa tak podieľajú veľkou časťou na dobrom dojme z filmu. Rôznorodosť charakterov a veľký rozptyl postáv dodáva pocit realistickosti a divák tak nadobúda reálne zžitie sa s postavami, s ktorými najmä v druhej polovici prežíva každú jednu scénu. Sentimentalita a vypočitateľnosť je na spadnutie najmä v závere, ale divácke myšlienky sú tak uprené v uvažovaní nad otázkami života, lásky a vernosti, že tento fakt jednoducho prehliadne, vyhŕkne jednu-dve slzy, vstane, zatlieska a poďakuje Curtisovi za spríjemnenie večera a obohatenie filmových obzorov. Za zmienku však stojí ešte nemenej podstatná súčasť snímku a tou je senzačný výber skladieb. 95%. (16.01.2014)

V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! (18.01.2014)