Muzikantská Liduška

Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. (09.08.2022)

Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. (25.04.2022)

Adaptace klasického příběhu Vítězslava Hálka sloužila v časech nacistické okupace především jako určitá forma národní rezistence. Prostá dějová zápletka sama o sobě nestačila na plnohodnotný celovečerní film a proto jej scénárista Karel Steklý vybavil celou řadou epizodních figurek, z nichž asi nejúspěšnější byly groteskní výstupy starých muzikantů a vojenského sanytrníka. Martin Frič potom na místo kameramana angažoval zkušeného Jana Rotha, který má na svědomí uchvacující zimní scenérie, a do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, oblíbenou partnerskou dvojici, divákům dobře známou už z předchozích filmů. (04.10.2008)

Snad kazdy z nas zna vyraz Muzikantska Liduska.Ale asi uz min lidi zna film Muzikantska Liduska a pritom je to film krasny . Ano laska, ktere nebylo prano - Liduska se ma provdat za bohateho sedlaka i kdyz miluje jineho . Utece od oltare , pomate se na rozumu, deti se ji posmivaji , rodice jsou nestastni . Ale laska vsechno prekona. Krasny film. (11.07.2011)

Centrální příběhová linka je velmi nosná, bohužel je násilně natažena na devadesátiminutovou stopáž nedůležitými situacemi a otravnými ffigurami. Film se pak drobí, především v expozici (cca první třičtvrtěhodina). Jsme v roce 1940, různé náznaky se dají číst různě, ale v celku se jedná o protiněmecký protest, vyzdvižení houževnaté a srdečné české muzikantské povahy. "Můžou nám zaplatit, ale naši muzikantskou čest si koupit nemůžou..." (15.12.2011)