Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

Ilicka 

všechny recenze uživatele

Centrální příběhová linka je velmi nosná, bohužel je násilně natažena na devadesátiminutovou stopáž nedůležitými situacemi a otravnými ffigurami. Film se pak drobí, především v expozici (cca první třičtvrtěhodina). Jsme v roce 1940, různé náznaky se dají číst různě, ale v celku se jedná o protiněmecký protest, vyzdvižení houževnaté a srdečné české muzikantské povahy. "Můžou nám zaplatit, ale naši muzikantskou čest si koupit nemůžou..." ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Muzikantská Liduška je selskou fraškou. Povídka Vítězslava Hálka je tragédií, ale filmová adaptace Martina Friče se, s přispěním Karla Steklého, stala taškařicí. Muzikantská Liduška je spíše básníkovou romantickou poťouchlostí, k tomu se podává folklorní nehmotné dědictví, lidová slovesnost a tradice a mnohé okamžiky klaunského odlehčení. Poezie rezonuje v obrazových kompozicích Jana Rotha, v kulisách i ve výrazech selské secese. Hlavní postavou prostořeké formy selského romantismu je Liduška Staňková (příjemná Jiřina Štěpničková), mladičká dcerka do vesnice nově přistěhovalého bohatého sedláka. Vzepře se zavedeným a osvědčeným vesnickým praktikám, což se nakonec ukáže jako velmi prozíravý tah, aby se nechala unášet tou vibrující vášní lásky a chtíče daleko, nahoru, až ke hvězdám. Mužnou odměnou lásky je Toník Jaroš (pozoruhodný Gustav Nezval), virtuózní vesnický houslista. Mladík má sice menší patálie s vojenským odvodem, neláskou budoucího tchána a vrávoravou důvěrou ke své vyvolené, přesto je nakonec on tím vítězem citů. Významnou postavou je Krejza (nevyrovnaný Vilém Pfeiffer), syn nejbohatšího vesnického statku. O majetek šlo na vesnici na prvním místě, proto ta starost o rodinné zabezpečení. Důležitou postavou je Staněk (zajímavý Gustav Hilmar), Liduščin otec a bohatý sedlák. Myslí především na vhodnou budoucnost dcery, ale nepočítal s melancholickým zatměním jejího rozoumku. Z dalších rolí: své funkce stále marně se zbavující rychtář (Jaroslav Vojta), o budoucnost dcery starostlivá Liduščina maminka Veronika Staňková (Marie Blažková), kapelník, náročný Toníkův otec a klarinetista Jaroš (Karel Černý), roztržitý a vypočítavý c. a k. sanytrník Souček (Ferenc Futurista), popletený hobojista a fagotista Liška (Jaroslav Marvan), jeho kamarád, vtipálek a též basista Chomelka (Eman Fiala), vyzývavý vesnický blázen Zlatý ženich (Stanislav Neumann), do svatby synáčka ženoucí utajeně krachující statkářka Krejzová (Hermína Vojtová), baba kořenářka a Součkova černá můra Frantina (Ella Nollová), překvapený farář (Otto Čermák), či prostoduší pomocníci sanytrníka Vočko (Gabriel Hart) a Harhule (Antonín Jirsa). Film Muzikantská Liduška není věren svému knižnímu vzoru ani svým působením, ani svou náladou, či předsevzetím. Film je selskou fraškou se zachovalou lidovou slovesností. Nečekaně povedená zábava. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Vpravdě pohádková prostonárodní vyprávěnka o Lidušce a Toníkovi ... a o všech protivenstvích nepřejícího, materialisticky založeného světa, který v dobré víře i ze zištných pohnutek horlivě staví překážky do cesty jejich čisté lásce. Některé pasáže (obzvláště v úvodu) jsou zbytečně natahované - jiné zas tančí kvapík a přitom přeskakují i momenty, které by si zasloužily větší pozornost. Celkový dojem je přesto uspokojivý - snad i proto, že před nepovolanýma očima umně ukrývá českou hrdost a odpor proti německé okupaci. A zdali se příběh završí podle mustru většiny správných pohádek nebo přehodí výhybku a bude směřovat k baladickému rozuzlení, to už musíte zjistit sami ... 3,5* ()

jakoby 

všechny recenze uživatele

Snad kazdy z nas zna vyraz Muzikantska Liduska.Ale asi uz min lidi zna film Muzikantska Liduska a pritom je to film krasny . Ano laska, ktere nebylo prano - Liduska se ma provdat za bohateho sedlaka i kdyz miluje jineho . Utece od oltare , pomate se na rozumu, deti se ji posmivaji , rodice jsou nestastni . Ale laska vsechno prekona. Krasny film. ()

Zajímavosti (5)

  • Filmovalo se v Českém ráji. Natáčelo se zejména v obcích Březina, Příšovice, Přepeře a také v Turnově. Interiér i exteriér kostela zosobňoval kostel sv. Vavřince v Březině nedaleko Mnichova Hradiště. Lidové roubené stavby stávaly v Příšovicích, dnes nejsou však všechny dochované. Skalní scény se točily v Příhrazských skalách. Ve filmu je také využita stavba Dlaskova statku, která je dnes na seznamu národních kulturních památek a stojí v Dolánkách u Turnova. (Yardak)

Reklama

Reklama