Režie:
Martin FričScénář:
Karel SteklýKamera:
Jan RothHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Gustav Hilmar, Marie Blažková, Jiřina Štěpničková, Hermína Vojtová, Vilém Pfeiffer, Ella Nollová, Karel Černý, Gustav Nezval, Jaroslav Marvan, Eman Fiala (více)Obsahy(1)
Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Po menším váhání dávám pět hvězdiček, mj. proto, že se film natáčen v exteriérech roubenek Českého ráje. Drama o Lidušce, která se pominula na rozumu poté, co u oltáře odmítla sňatek s vychytralým mládencem (jako vždy slabší Vilém Pfeiffer), je znám naší starší generaci jako nejznámější povídka Vítězslava Hálka. Nevím ale, zda není konec upraven ku šťastnému rozuzlení, natolik si povinnou školní četbu nepamatuji.- V titulcích filmu je jako autor námětu označen Vítězslav Nezval, nevím, jak k tomu došlo, ale jistě se jedná o omyl, pokud se básník nepodílel na scénáři. Ovšemže jde o dílo Hálkovo. ()
Toto je dosti známé vesnické drama natočené podle povídky Vítězslava Nezvala, ve kterém nevěsta uteče nemilovanému ženichovi od oltáře. Když jejího milého muzikanta odvedou na vojnu, zůstává sama a jako pomatená se stává terčem posměchu okolí a špatným svědomím rodičů, kteří na tomto neštěstí mají svůj podíl viny. Drsné prostředí venkova, kde rodiče nutí své děti do sňatků s bohatými sedláky bývá častým námětem filmů. Ústřední hrdinové Jiřina Štěpničková a Gustav Nezval se v tomto snímku příliš herecky neprosadili. Svými vtipnými vstupy mne zaujal jen vysloužilec Ferenc Futurista. Pochválit je třeba příjemnou hudební stránku, stejně jako dobovou atmosféru s venkovskými chalupami, tradičními kroji, zvyky a obyčeji, s muzikanty i průvodem masopustních maškar v kouzelné zimní krajině. Klasický film, který jsem viděla už víckrát a pokaždé mě znovu potěšil. ()
Centrální příběhová linka je velmi nosná, bohužel je násilně natažena na devadesátiminutovou stopáž nedůležitými situacemi a otravnými ffigurami. Film se pak drobí, především v expozici (cca první třičtvrtěhodina). Jsme v roce 1940, různé náznaky se dají číst různě, ale v celku se jedná o protiněmecký protest, vyzdvižení houževnaté a srdečné české muzikantské povahy. "Můžou nám zaplatit, ale naši muzikantskou čest si koupit nemůžou..." ()
Adaptace klasického příběhu Vítězslava Hálka sloužila v časech nacistické okupace především jako určitá forma národní rezistence. Prostá dějová zápletka sama o sobě nestačila na plnohodnotný celovečerní film a proto jej scénárista Karel Steklý vybavil celou řadou epizodních figurek, z nichž asi nejúspěšnější byly groteskní výstupy starých muzikantů a vojenského sanytrníka. Martin Frič potom na místo kameramana angažoval zkušeného Jana Rotha, který má na svědomí uchvacující zimní scenérie, a do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, oblíbenou partnerskou dvojici, divákům dobře známou už z předchozích filmů. ()
Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. ()
Zajímavosti (5)
- Snímek přesáhl hranici deseti tisíc uvedení v kinech a navštívilo ho 1 859 411 osob. Producentská firma Lloydfilm obdržela Křišťálový pohár za tento film v roce 1940. Na I. filmových žních ve Zlíně byl snímek oceněn Cenou ministerstva školství téhož roku. [Zdroj: Václav Brežina - Lexikon českého filmu] (Yardak)
- Jiřina Štěpničková si v roce uvedení filmu odnesla Národní cenu za herecké ztvárnění titulní role. (Marthos)
- Martin Frič byl v roce 1940 za režii odměněn Národní cenou. (Marthos)
Reklama