Těžký život dobrodruha

Pešek jako spisovatel vs Otomar Korbelář jako postava z jeho románů - celkem dobrodružný hravý námět na svou dobu ( nemyslím tedy 2. světovou, ale před-válečnou kinematografii ), ale jako malýmu, kterýmu vyrůstal na Rambovi, mi přišlo hrozně funny jak byl hlavní hrdina zdrcenej, že snad zabil člověka. (23.12.2022)

Někdy mne napadá, že David Fincher musel vidět Těžký život dobrodruha, než natočil Hru. Nejen na svou dobu skutečně neotřelý námět spisovatele, kterému vlastní fikce přerůstá přes každodenní realitu a on se ponořuje do světa, který si dosud jen představoval. Zprvu v mezích komedie, která ale postupně přerůstá v zoufalý boj o vlastní identitu. Na konci v okamžiku největšího zoufalství sice přichází trochu moralizující rozuzlení (právě zde je ta podobnost s Hrou největší), ale i tak jde o velice vydařený film. (28.11.2016)

„Co…co to bylo?!“ - „Toho si nevšímejte, to je Robert. Pronásleduje mě už ze Stockholmu, to už je tak jeho zvyk, aspoň 2 rány denně po mně musí vypálit. Víte, že by mi to chybělo, kdyby si po mně jednou nestřelil?“ No, parodie…film si ze „zesměšňovaného“ nestřílí tak (moc), jak by mohl a žánr (a já jako divák) žádal. Humor obstarává spíš situační komika a pár hlášek. Naštěstí je tu v tomhle ohledu na čem stavět. Stejně tak v případě herců. Ustrašený Pešek spolu se suverénním Korbelářem jsou sehraní a zábavní. Ovšem v případě jiných se tu minimem prostoru až trestuhodně plýtvá jejich komediálním talentem, mám na mysli hlavně Filipovského, Hrušínského a Fialu (ten se sice postaral o pěknou hudbu, ale jeho štěk o 1 scéně se snad ani nedá považovat za roli). Podobně rozpačitý jsem z podivně useknutého závěru (v případě romantické linky i „případu“ samotného). Končím na slabších 4*. „Vy máte revolver?“ - „Ano, mám revolver. Totiž…“ - „A to vy jen tak střílíte oknem na ulici?“ - „Občas.“ - „Aha. Kvůli uklidnění?“ - „Kvůli uklidnění.“ (22.09.2018)

Komedie či parodie na základě filmů noir? Každopádně zdařilý projekt, kde měl šanci svůj komediální talent prokázal Ladislav Pešek. Snímek má po celou stopáž přijatelné tempo, jeden gag střídá druhý, o zábavu je tudíž postaráno. Na dnešní dobu jsou určitá místa dějového vývoje sice již předvídatelná, ale to na zábavné atmosféře nic nemění. Námět o spisovateli dobrodružných románů, se kterým si začne pohrávat někdo, kdo se vydává za jeho nejúspěšnější literární postavu, byl v nápaditostech využit na plno a i dnes může posloužit jako ukázka , jak má taková žánrová komedie vypadat. Snímek by si dnes rozhodně zasloužil remake v daleko bláznivější podobě. (24.10.2020)

Ne nadarmo tuto výraznou parodizační veselohru podrobil své režii právě Martin Frič. Z banality se tak stala pozoruhodná kreace, pohybující se až na hranicích funkční parodie. V době premiéry filmu - v době stále probíhající první heydrichiády - v tísni, nejistotě, strachu a nesmělé naději (boj o Moskvu a zřetelné známky prvního výrazného drhnutí německého válečného stroje na pozemní frontě) - to bylo pohlazení na duši a povzbuzení do všedního dne, jehož černotu si dnes nejsme s to představit. (15.05.2011)