Pinocchio Guillerma del Tora

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Vysněný projekt mistra osobitého řemesla konečně ožívá v čarokrásném svěžím pojetí jednoho z nejklasičtějších pohádkových příběhů a já jásám, jak geniálně del Torro látku pojal a jak procíteně nám ji dokázal naservírovat. Takhle se dělá animák pro celou rodinu. Dětsky hravý, pro ostřílenějšího diváka v jistých momentech i slušně temný. A tam, kde je to patřičné, hluboce dojímavý. Bude těžké sestavovat letošní top trojku, protože jsem už příliš nepočítal se situací, kdy těsně před koncem přiletí tak precizní dílko. [viděno na Netflixu 19.12.2022] (19.12.2022)

Můj nejoblíbenější filmový umělec, můj nejoblíbenější druh animace, a Ewan McGregor v roli vypravěče. Mistr výpravy a vizuálního zpracování Guillermo del Toro po patnácti letech konečně vypustil do světa jeden ze svých životních projektů, na kterém je množství práce, promyšlenost a osobité pojetí opravdu vidět. Režisér se do příběhu nebojí vměstnat dospělejší témata rodičovství, války či smrti, čemuž dopomáhá i zasazení do fašistické Itálie, avšak ze snímku i přesto nemizí kouzelná pohádkovost. Film vyzdvihuje skvělá a detailní animace, elegantní hudební doprovod od Alexandre Desplata, ideálně vybraní herci do hlasových rolí, a del Torova typická příběhová a řemeslná hravost. (23.01.2023)

Krásný stop-motion animák, který si získá srdíčko každého milovníka pohádek. Je tam pár momentů, u kterých jsem si nebyl jistý, jestli měly být tak jak byly (jako například celá ta pasáž s Velrybou), ale i přesto to pěkně funguje a je to v daném případě potřeba. Film taky zvládá dobře výstavbu momentů a postav, jako by vše bylo potřeba, a právě proto jsem i některé nesrovnalosti schopen přehlídnout. Osobně jsem jako malý kluk viděl původního Pinocchia a tenhle je v mnohém velmi originálním dílem, který pro mě už teď poráží všechny ostatní adaptace, které jsem neviděl. Vypíchnout se musí i krásný hudební doprovod a muzikálové pasáže, které jsem s radostí sledoval. Finále krásně emotivní a myšlenka oné nesmrtelnosti a její nevýhody na mě fungovala vždy a vždy bude. Dost možná animák roku. 9/10 (26.12.2022)

Nový film Guillerma del Tora je vždycky něco, na co se vyplatí těšit, a myslím, že jeho zpracování Pinocchia je dalším vítězem. Sice se možná nevyrovná jeho nejlepším filmům, ale je to další silný přírůstek do jeho filmografie... i když je třeba také zmínit, že se na něm podílel jako spolurežisér. Druhým režisérem je Mark Gustafson, který si jako méně známé jméno nezíská tolik uznání jako Toro. Chápu, proč toto pojetí příběhu o Pinocchiovi Tora oslovilo. Je to poměrně temná pohádka, pojednává o dětských postavách v krutém světě, mísí se v ní fantazie s konfliktem v reálném světě a je to také příběh s velkými emocemi, který je procítěný a místy i překvapivě smutný. Všechna tato témata najdeme i v ostatních Torových filmech, díky čemuž se mezi nimi tento cítí jako doma (i když je první animovaný). Animace vypadá jedinečně a po celou dobu se na ni skvěle dívá. Na rozdíl od jiných animovaných filmů s unikátním vzhledem jsem neměl pocit, že by mi u tohoto filmu chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykl. Hned vás vtáhne do děje a myslím, že tomu hodně pomáhá i hudba. Celkově je to pěkně vypadající a pěkně znějící film, který má i docela dobrý hlasový doprovod. Skutečnost, že se zabývá dospělými tématy (překvapivě je zde hodně smrti a fašismu) a může na někoho působit znepokojivě a zároveň má dětské komické odlehčení. Bál jsem se slova „muzikál“, ale písniček tu není naštěstí mnoho, takže i tohle bylo OK. Oceňuji snahu, která byla vynaložena na to, aby film obsahoval prvky, které osloví mladší diváky, a prvky, které osloví starší diváky, ale nejsem si jistý, zda je různorodost tónů vždy odborně vyvážená. Pokud bych měl něco vytknout, tak je to právě toto, ale jinak se jedná o velmi povedený animovaný film a další triumf Guillerma del Tora (a jeho spolurežiséra!). /75%/ (27.12.2022)