Na jezeře

,,NO ONE....“ /// 12ti letá holka těhotná v domácnosti, kde (zřejmě) kámen šuká cihlu. Neuvěřitelně poutavý vyprávění, u kterýho jsem si mnohokrát málem hubu rozerval. Ale popojedem… na scénu přichází spravedlivá (mladá) policajtka Robin. Hmm. Krom toho, že je nadržená a vobčas se chová jako kráva (ale to tady všechny ženský), nemám, co bych vo ní napsal. Seriál měl bejt postavenej na P.Mullanovi, páč jeho postava má v tom vidlákově aspoň nějaký charisma. Ale nezdržujem a deme dál… Robin voprašuje první lásku a stařící píchaj po ,,éčku“ (jinak by mu to nešlo…). Fakt dobrej díl… těžko říct, kdo je tady větší uchylák. (že by ta policajtka?) Nevzdávám to, páč mě zajímá, jak že to vlastně skončí a doufám, že to ještě dějově ,,naskočí“. Do konce zbejvaj 2 epizody a …NENASKAKUJE! Nakonec dramaticky spřádaný nitky dotkají svůj příběh, a vono … NIC. Jeden (vlastně dva) výstřel(y) vyřeší všechny problémy světa a skandální odhalení … no prostě jako celej seroš, kterej získává jednu festivalovou cenu za druhou… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč su rád, když má policajtka nejen cit pro práci, ale hlavně trauma. 2.) Su na takový ty porodní věci. 3.) Thx za titule ,,kanourek123“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.07.2014)

Znásilnění, pedofilie, skupinové znásilnění, umírání na rakovinu, oidipusovský komplex, zneužívání dětí, incest, těhotenství, drogy. Bože, jedno téma by si vystačilo na celou sérii, že by to klidně skolilo celé městečko, ale ne, místo toho je to nejvíc pře-heavy tématizovaný, že je to spíš čistě jen freakshow, která je úplně mimo realitu. Jane Campion je hodně zafrustrovaná, nejvíc mě baví, že postavu Holly Hunter stylizovala očividně podle sebe, to že je ta postava v závěru vlastně nejvíc zbytečená mě docela překvapuje, stejně jako fakt, že jediný zajímavý postavy, jsou jen ti mužští (Matt, Johno, Al) Díky, ale od Jane Campion fakt už nikdy nic nechci vidět. A jako detektivka to taky moc nefunguje. (24.06.2015)

Intuitivní genderová detektivka, na kterou je třeba se dívat jako na obří filmový projekt. Dělení na díly je hodně umělé a vzhledem ke struktuře, která se skutečně řídí spíš emocemi než rafinovaným narativním plánem, vlastně vytrhuje zbytečně z kontemplace. Nebál bych se hovořit o zemitém magickém realismu, o jakémsi Pikniku na Hanging Rock pro 21. století. Strhující charisma vyšinutých figur (patriarcha Matt, šedá matka-guru GJ), velmi osobní reflexe ženství, maskulinity, početí, smrti... jediné, co selhává, je dopředu odhadnutelná a doslovná pointa. Jenže síla TofL je v tom, co následuje po ní. Ve scéně utkané ze strhující novozélandské krajiny, ticha, větru a několika volně pohozených slov. Nezapomenutelný, krutý a stále více vtahující svět, který znovu odhaluje, jak hluboké jsou možnosti současných TV sérií. [90%] (05.05.2014)

Ryzí příběh ze sympatického prostředí drsných hochů, kteří nesdílí potřebu zbytku světa mazat si med kolem huby. Hluboký nádech a výdech. Pravda a láska v syrové podobě uprostřed novozélandské přírody předkládá etické otázky, jako je ta, zda je dobro to, co vidíme, nebo to, co opravdu je. Skupinka protivných a těžko snesitelných bab vnáší do ryzí scenérie kopců kolem jezera kontrast sebeklamu i směšné a kruté městské hlouposti. Oproti tomu charismatické duo hlavních postav (Robin a Johno) získává divákovy sympatie záhy. Jen Al má s Robin problém: "Umíš být velmi tvrdá. A nelíbí se mi, že to považuješ za svou silnou stránku." Rozuzlení případu je sice nápadně servírováno od samého počátku, takže konec nenabídne žádné překvapení, atmosféra jednotlivých příběhů, odehrávajících se synchronně na pozadí odporného zločinu, však přívětivě vtahuje do děje až do šťastného konce. Nakonec tedy divák omluví i přeci jen poněkud přepjatou stopáž. Strhující a velmi emotivní je pohřební kytarové provedení Bjork "Emotional landscapes" v předposledním díle, které jakoby vyvstávalo ze samé podstaty příběhu. (12.08.2014)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)