Velký risk

Podíval jsem se s odstupem dvou let na Velký risk podruhé a ustálil jsem se v hodnocení na třech hvězdičkách. Tenkrát jsem ho viděl s příšerným rychlodabingem, dneska jsem si vychutnal originál v krásně restaurované kopii, ale dojmy jsou spíše stejné. Věřím, že José Giovanni původně napsal určitě duchaplný příběh a viděl jsem, že Claude Sautet natočil řemeselně dokonalý snímek. Bohužel ve výsledku o dost hůře koncipovaný... Prvních 20 minut představuje strhující akční podívanou, v níž vystupují tři důležité postavy. Když jsou pak velmi brzy dvě z těchto postav zastřeleny a film přejde z akčního ražení do převažně komorního stylu, znamená to ze strany autorů skutečně velký risk, pokud chtějí udržat plnou pozornost diváků po tak prudké změně. Pokud tvůrci začnou záhy rozvíjet romantickou zápletku mezi dvěma úplně novými postavami, přidávat další a další rozehrané motivy i postavy, zatímco jediný přeživší hrdina z původní sestavy pravidelně ze scény odchází nebo v opačném případě se stává jeho konání tak rozporuplné (viz. kruté fackování nevinné holky v kanceláři), že mu chvílemi přestáváte fandit a začíná vám být jeho osud lhostejný, je jasné, že tenhle tvůrčí risk tak úplně nevyšel. Jenom stěží jsem dokázal po celý čas být stejně nadšený tak jako během těch úvodních scén. Film ve mě vyvolal jen málo silných emocí a mj. potenciál dílčího dramatu dvou kluků, jenž přišly o mámu a život jejich táty-gangstera je hodně nejistý, zde zůstal nevyužit. Možná na diváky v době vzniku zapůsobil celý film jinak, ale dnes již Velký risk coby jeden z prvních tzv. „neo-noirů“ působí spíše jako něco, co ty opravdové klenoty svého druhu teprve mírně předznamenává. Víc než rozvláčné tempo neodpustím Sautetovi podání závěru příběhu, který se dozvíme během nicneříkající scény na základě dvou vět řečených vypravěčem. Protože místo všech těch romantických povídaček, které zbytečně brzdily napínavý děj, bych ocenil tu silnou závěrečnou scénu, která natočena nebyla... 50% (07.11.2020)

Nie zlý film z francúzskeho gangestrského prostredia, ktorý sleduje život po zenite zlodeja-gangstera a jeho rodiny. Práve časť s adaptovaním sa do nových podmienok je najzaujímavejšia. Škoda, že tempo filmu postupne upadá. Prvok občasného rozprávača, ktorý osvetľuje niektoré situácie, je pre takýto typ filmu zasa nevhodný. Jednoznačným ťahúňom je skvelý Ventura, vtedajšie zelené ucho Belmondo je viacmenej do počtu. (11.04.2022)

Stará černobílá detektivka. Je to opravdu z úplně jiné doby a bylo pro mě obtížné se do toho nechat vtáhnout, člověk má tendenci na to koukat pomalu jako na dobový dokument. Ale nakonec skvělé herecké výkony překonají ty věky a je to i napínavá podívaná; byť je od počátku jasné, jak to asi dopadne. Dávám slabší 4, ale i s ohledem na historickou a uměleckou hodnotu filmu. Jako krimi-drama by to z dnešního pohledu už bylo trochu slabé. (16.07.2011)

Jsem velkým fanouškem chvil, kdy se gangsteři mezi sebou organizovaně vraždí a udávají. A rád bych jim na souboje, pobyt ve vězení či příjemně strávené chvilky na popravišti přidal nějaké drobné ze svých daní. Pro mne tedy bylo hodně těžké si v tomto snímku najít hrdinu, protože gauneři byli křiví a inspektor taky moc sympatií nepobral. Takže nakonec jsem si našel svého oblíbence v belmondově Starkovi, který měl charisma, pomohl ve správnou chvíli, nic špatného neudělal a i jeho vztah s Liliane měl něco do sebe. Hlavní hrdina venturovský Abel měl sice taky své kouzlo, tvářil se lidsky, mstil se ve svižném rytmu a asi by taky nebyl větší problém dopřát mu otcovské chvíle s dětmi, ale nejeden jeho výstřel svědčil o tom, že to s jeho charakterem zase tak růžové nebude. Naštěstí to dopadlo podle mých představ, ale přesto u mě zvítězil pocit, že vlastně vůbec netuším, proč Stark Abelovi pomáhal, jak dokázali Italové tak rychle postavit zátarasy a proč o tom vůbec někdo točil film. (07.12.2015)

Tento film jsem neznal. Giovanni píše prostě dobře, takže se spolehlivě můžete dívat na všechny jeho filmy, ani tohle není výjimka. Film má ještě takovou starou fazónu, poznáte to na střihové skladbě i na zvuku. Ruchová stopa není tak propracovaná a věrohodná. Mladý Ventura je skvělý a mladičký Belmondo už se taky vykresluje - kdyby nebyl tak špatně nadabovaný, možná by mě bavil ještě víc. Líbila se mi i hudba, zvlášť v úvodu. Příběh s typickým Giovanniho rukopisem. Navíc ta linka s těmi dětmi, to mě překvapilo - taková citová nástavba. (15.08.2014)