Profesionál

Má svůj cíl a nikdo ho nezastaví. Toto není kriminálka, není to komedie, ale působivý akční thriller o muži, který byl v Africe z politických důvodů nespravedlivě odsouzen do vězení odkud po dvou letech uprchne a vrací se do Paříže, aby se pomstil. Jean Paul Belmondo je jako vždy výborný a zdatně mu sekunduje Robert Hossein jako hlavní záporák, sviňácký komisař Rossen. Hudba Ennia Morriconneho je vynikající a konec filmu je na Belmondovku opravdu netradiční. Doporučuji. (21.12.2005)

V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič !   (25.06.2022)

Je to trochu netradiční vidět Belmonda v něčem, co není přímo komedie, ale i tak se člověk občas pousměje. Je tu i dost akce a občas i drsné. Belmondo se po dvou letech vrací do Francie jako tajný agent, který utekl ze zajetí v Africe a jde se mstít. Protože je profík, tak si většinu svých kolegů maže na chleba a je vždy krok před nimi. Co má vlastně za lubem a podaří se mu to? Konec je docela překvapil. Filmu dost přidává i úžasná Morriconeho hudba. "Ten croissant platí kamarád." (20.07.2020)

Drsný africký vězení ho nezlomí, francouzská vláda si s nim neumí poradit, nejdrsnější detektiv v Paříži je na něj taky krátkej a všem ženskejm v blízkosti vlhne spodek. Zkrátka klasickej Belmondo v jedný ze svých nejslavnějších rolí. Neni to sice příliš akční, spíš je to kriminálka s chytrym příběhem, parádnim castingem (Hossein jako hajzl je neodolatelnej), několika bitkama, fajn hláškama ("Jestli se vám zdá z tý skříně trochu pomačkanej, můžu vám ho vyžehlit") a dokonce jednim párem pěknejch koziček. Tady tomu filmu prostě a jednoduše nic nechybí. Anebo je taky možný, že už stárnu a mně stačí málo, nebo co :) (08.10.2017)

Každý herec - zejména, je-li vázán na tzv. lehčí žánry - má zpravidla tzv. škatulku, z jejíž šarže vybočuje jen nerad. Platí to i pro ty nejlepší, a Belmondo je určitě jeden z nich. Pokusíme-li se v tomto ohledu hodnotit PROFESIONÁLA jako dílo té lehkonožejší Múzy, máme co do činění s dílem špičkovým a překvapivě invenčním. V mnoha ohledech vypovídá podstatné věci o odvrácené tváři francouzské demokracie Páté republiky, o tom, co je a co není kolonialismus a velmocenská omezená arogance. A jedinec a jeho šance, dostane-li se jako ono pomyslné zrnko do tohoto soukolí. V případě, že naší pomyslné Múze přibudou trochu vrásky a její anorektická lehkonohost se promění v poněkud ctihodnější plnoštíhlost, skrývající první vrásky, dosud viditelné jen pro toho, kdo stojí zblízka a umí se zvlášť dobře dívat, "bonusové" přínosy se začnou měnit v mnohokrát okoukaná klišé a důraz na akci, pro film příznačný, bude degradován na matoucí a samoúčelné honičky a kasovní šablony. Skutečnost, že v případě tohoto mimořádného filmu si obě Múzy podaly ruce a jdou filmem pospolu, žánrově čistému komentátorovi uniká. Plytký pak už ovšem není film, ale jeho samozvaný posuzovatel. Záměna imprese a úsudku dokonává toto dílo zkreslení, jehož genezi jsem se tu pokusil zachytit. PROFESIONÁL mezitím vstává - žijeme s ním v tak trochu pohádkovém filmu - a jde opakovaně hájit práva a fyzickou existenci člověka, jehož život stát, v tomto případě demokratický, tak lehce odepsal. Není pochyb o tom, že novodobý Belmondův d'Artagnan pokročilejších středních let má přitom veškeru naši diváckou přízeň k dispozici. Tak se jdeme zase koukat? Opravdu? Tak jo. (30.12.2007)