Vdova

to je taky nápad,pobíhat po lese v bílé,svítící košili,když utíkám před zákonem....a Jean asi neviděl film Tři oříšky pro popelku,jinak by určitě vyšplhal někam do korun stromů :-)....ale vážně,mně se to líbilo,postavy byly takové čitelné,i příběh,přesto - nebo možná právě proto - mne zaujal a udržel v pozornosti až do konce (06.11.2017)

Zdařile udělaný příběh tří osob, nešťastných ve svých osudech, jejichž životy se na krátký čas střetnou, aby v těch několika okamžicích poznali a prožili tu neopakovatelnou krásu a jedinečnou velikost. Mnohá tajemství a nevyřčené pravdy zůstávají ukryta hluboko v lidských srdcích. Tato hloubka, významné prožitky a přirozený instinkt přežití jsou významnými faktory v osudech člověka. I přes všechna zažitá příkoří si jedinec dokáže zachovat svou hrdost a touhu po životě. Závist je nehezká lidská vlastnost, která pramení z osobních slabostí nositele. Tato žárlivost a zášť dokáže mnoha ostatním znepříjemnit život, dostávat je do nepříjemných situací a ukončit veškerou jejich radost a touhu. Cizincem na scéně je přicházející muž Jean Lavigne (dobrý Alain Delon), jehož cesta ho zavádí k jeho nejsvětlejším okamžikům života, které může intenzivně prožívat. Jeho útěk je jen touhou po svobodě, po slunci, po vzduchu, po lásce, po životě. Nachází vše, aby mu to lidská žárlivost vzápětí surovým způsobem vzala. Tvrdou ženou je osamělá farmářka a vdova Couderc Tati (dobrá Simone Signoret). Pod její tvrdou slupkou se ale skrývá křehká duše, která touží poznat význam pojmu láska. Láska je pro ní odměnou i vysvobozením, ten krátký čas je nejvýznamnějším momentem jejího tvrdého života. Prostou radost ze života představuje mladá a bezstarostná Félicie (zajímavá Ottavia Piccolo), která je ponižována vlastními rodiči. Miluje život a jeho fyzické potěšení, jako nutný útěk z neradostné reality. Z dalších rolí: Coudercinin starý tchán s věčnou touhou Henri (Jean Tissier), jeho nenasytná a závistivá dcera Françoise (Monique Chaumette), Françoisein stejně krutý manžel Désiré (Boby Lapointe), či policejní komisař Mallet (Pierre Collet). Život dokáže být krutý a v mnoha jeho osobách nám může být i znechucován. Ale život má i své velkolepé okamžiky, kdy alespoň v dané chvíli se můžeme hřát v celé jeho kráse. (22.03.2016)

Výborná atmosféra, nejenom díky AD a SS, ale také (a především) lokacemi, úspornou výpravou. Chtěl bych mít dům vedle zdymadla plavebního kanálu, chtěl bych mít za sousedku rozžhavenou krásku Ottavii Piccolo. Pěkný dabing ČT 1994 nic nepokazí. Alain se rád stylizoval do rolí mučedníků či hrdinů bez velkých slov, závěr tohoto filmu dává mým slovům za pravdu, ten ladný skok.... (10.05.2016)

Škoda, že tenhle příběh nešel ještě více do hloubky, ale i tak jsem dostala to, co jsem si představovala. Siomone Signoretová předvedla výkon hodný Oscara. Její vdova byla na tolik reálná, že jsem jí to uvěřila. Alain Delon působil na drsném francouzském venkově jako závan čerstvého větru. Nejdříve jsem si myslela, že ta závěrečná scéna byla zbytečná, ale nebyla. Příběh k tomu to konci směřoval od začátku a závěr se tak ukázal jako nevyhnutelný. (08.05.2010)

Výborné a úsporné herecké výkony slavných herců, jednoduchá, přesto mnohovrstevnatá historka o jednom (či dvou) ženském živoření, které dostane nečekanou vzpruhu návštěvou muže, který se chová jinak, než všichni buranští machové ze zaprděné vesnice, tvoří posmutnělý film, který je přesto plný života a naděje. Ať už to s ní dopadne jakkoliv. Když má režisér takové herce a takový scénář, pak se ani nemusí mluvit, a jen při scéně, kdy vdova s ostatními vesničankami pere, dokáže Simone Signoret zahrát triumfální vítězství jen drhnutím mužské košile. SHRNUTÍ SE SPOILEREM: Tohle by dobře nedopadlo, ani kdyby se neobjevili četníci. Ale těch pár chvilek štěstí bylo nádherných. (23.02.2023)