Hranice práce (S05E04)

Už je to nějaký ten pátek, co nám tady začala exhibovat generace šílenců, kteří se našli v příběhu Ježíše Krista a mají ujetou potřebu celý život trpět. Nízká mzda, ponižující pracovní podmínky, šikana na pracovišti, to jsou jen hlavní body, které se staly pevnou součástí jejich dnů. Měnit nic nebudou, nemají přece důvod. Trošku mě zaráží, že se o tomto problému začíná velkolepě debatovat až v roce 2017, když je všem snad jasné, že tzv. walking dead jsou mezi námi už dvě dekády a ten zkažený život už jim nic nevrátí. Každopádně lepší sonda z rychlíku od Rychlíkové v podání strašáka Sašy než se dál tvářit, že tady nikdo nežije jako zvíře. Opakuji, je rok 2017, brzy dokonce 2018. Teď vážně, proberte se. (13.12.2017)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti. (12.12.2017)

Veľkopráčovňa v nemocnici, výrobňa žiletiek, triedička odpadov, supermarket, hydináreň. Miesta obsluhy každodenných potrieb spoločnosti. Od nakŕmenia, cez ošetrenie, oholenie, nakupovanie až po finálnu fázu: postaranie sa o to, čo ako ľudia krajine zanechávame: odpad.Každodenný cyklus života zabezpečený ťažkou a mizerene platenou prácou. Pracovné podmienky devastujú životy zamestnancov, podmienky za akých štát zobrazené nedôstojné prežívanie umožňuje, vypovedajú o charaktere spoločnosti viac, ako vzletné reči politikov o raste HDP (ktoré nevypovedajú vôbec o ničom). Morálne hodnoty štátu sú presne na tak vysokej úrovni, na akej sa dokáže postarať o tých, ktorí zarábajú najmenej. Pretože všetci ekonómovia, politici i ľudia všeobecne sa oháňajú potrebou pracovať. No keď vidíme na vlastné oči, čo sa skutočne ponúka pri nevyhnutných servisných službách, bez ktorých by mohol nastať kolaps, je to smutné a zúfalé. Benefity práce? Zúfalí, smutní a zničení otroci. Reči o potrebe zamestnať sa vyznievajú po uzretí obrázkov zo života prostého pracujúceho ľudu ako falošný blábol. Scény zo života reportérky boli v kontexte zobrazovaných skutočností síce pochopiteľné - rodina pri takýchto prácach trpí, ale vyznievali tak akosi navyše. 70%. (14.09.2020)

Aktuální námět o dnešních otřesných podmínkách na pracovištích bohužel nebyl úplně dotažen, což je vzhledem k tématu škoda. Místo záběrů na paní Uhlovou doma, by neškodilo více rozhovorů s dlouhodobými pracovníky těchto kolbenek a rovněž bych uvítal konfrontaci s majiteli, případně alespoň s vrcholným managementem k těmto pracovním podmínkám. (14.11.2017)