Nebe nad Berlínem

Jden z tych filmov, ktore by mal vidiet naozaj kazdy filmovy milovnik. Pohlad na ludi a ich zivot ocami anielov, ktori aj ked tu boli od pociatku nasich vekov a obvplyvaju absolutnym vedenim, nevedia, ake je to naozaj byt clovekom. Nadherna, rozjimava a vizualne a zvukovo dokonale spracovana filmova basen. Treba vyzdvihnut fantastickeho Bruna Ganza, ktoreho vykon docenite az po jeho premene na cloveka. Jeho herecky prejav sa zmeni tak vyrazne a takym sposobom ze je to priam famozne. A to ste urcite nevedeli, ze zem je plna anielov ktory sa rozhodli byt ludmi a ze jednym z nich je porucik Columbo :) Koli takymto filmom bol vynajdeny kinematograf. (10/10) (13.06.2007)

Kdesi som sa dočítal, že je od užívateľa nekorektné, ako hodnotí alebo dokonca komentuje film, ktorý nedopozeral do záverečných titulkov. Vyvstáva otázka, čo robiť, ak je film nepozerateľný. Pretože práve takto ja vnímam Nebo nad Berlínom. Považujem ho za audiovizuálne tlachanie, ktorého autor predpokladá, že dezorientovaný divák bude film označovať ako artový počin, len aby nevyšlo najavo, že mu nielen nerozumie, ale ani sa mu nič z neho nepáči. Takto ja nefungujem a preto mi ostáva jediná povinnosť oznámiť, že jediná hviezdička patrí Brunovi Ganzovi. (11.06.2023)

95% - Dvě hodinky hypnózy. K Berlínu mám velmi zvláštní vztah. Válku, ani Zeď jsem tam sice naštěstí nezažil, ale v ulicích a starších domech jakoby stále setrvávala jejich atmosféra. Že právě do tohoto města zasadil Wenders svůj příběh o andělích a lidech, to u mě boduje snad víc, než děj samotný. Překrásné záběry, skvělé nápady, a jakýsi myšlenkový opar nad velkoměstem mě od začátku chytil, a až do konce nenechal odtrhnout zrak. Výtečná režie, překrásné herectví, bezvadná hudba, a Peter Falk, který ve mně svou rolí opět probouzí panteismus... Fortsetzung folgt... (07.06.2006)

Myšlenky proudí jedním směrem, myšlenky proudí opačným směrem. Dotknou se letmo, zasáhnou hluboko, navodí trudnomyslnost, tu vystřídají radostí ze života, bezbřehým optimismem. Při mé nynější zálibě v nadčasových knihách Josepha Campbella jsem byl zasažen desetinásobnou silou. Nebe nad Berlínem budu navždy počítat mezi v jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. Takový, u kterého se nedá mluvit o prožitku ve formě profánního diváckého "tak jsem to konečně viděl", ale rovnou o duchovním vytržení, epifanii. (08.10.2008)

Jeden z andělů, který "poletuje" nad Německem a poslouchá myšlenky různých lidí se zamiluje do artistky jednoho místního cirkusu. Může to znít jako německá verze "Města andělů", který se tímto filmem jistě inspiroval ale v tomto případě se nejedná o komerční romanci amerického střihu ale o dost pomalý a monology přecpaný film, kde mě zaujal hlavně Bruno Ganz, kterého jsem do té doby měl jen jako Hitlera. I přes extrémně pomalé tempo film dokáže zaujmout jak herci tak i vizuální stránkou střídající černobílou (čí spíše hnědobílou) kameru, která zprostředkovává pohled očima andělů, tak i barevnou z pohledu lidí. (10.05.2010)