Dobrodružství Barona Prášila

Samozřejmě nelze se ubránit srovnání se Zemanem. I zde si vizuální stránka zaslouží absolutorium (s přihlédnutím rozdílu přes 25let), příběh je ale zdlouhlavější, ne tak přímočarý, ale hlavně mi tu chybí charizma herců jako Kopecký, Werich či Höger. Tady se mi líbil akorát Pryce a Williams. Gilliam na to navíc musel vynaložit nesrovnatelně víc prostředků, což vzhledem k pochopitelnému nezájmu v USA, muselo film odsoudit k obrovskému finančnímu propadáku. 72% (08.01.2006)

Terry Gilliam je tak trochu cirkusák. Nemám rád cirkusy. Ale miluji Gilliama, je to asi mojí absolutní rozháraností, ale je to tak. Baron Prášil je (zatím) jeho největší realizace a možná pro něj osobně i jeho Opus magnum. To co mě na tomto filmu přivádí v nevěřící úžas je přehršle nápadů a obrovská míra fantazie, která doslova vyskakuje z každého políčka. Jednotlivé epizody Baronova vyprávění jsou pastvou pro oko a mají neskutečný vizuální a snový náboj. Gilliam není nejlepší režisér na světě, ale jako strojvůdce vlastní imaginace, dokáže do svojí lokomotivy doslova futrovat lopaty fantazie a je mu tak trochu jedno, že vlaku možná bouchne kotel, hlavně když to sviští. Ač film vznikl již před více jak dvaceti lety, jasně zde vidíte scény které přinejmenším inspirovaly dnešní velkofilmy (např. Pán Prstenů, Harry Potter atd.). Film vznikal s obrovskými problémy, tak jak je u Gilliama zvykem a to se možná trochu podepsalo na tempu vyprávění. Některé scény jsou až tak nestandardní, až nepřipravené diváky vykolejí (zvláště ty na měsíci), pak je tu velké ALE u zaměření filmu, pohádka to je, ale dětem z toho moc nezůstane, takže asi pohádka jen pro dospělé. Režie jako taková by zasloužila více citu pro příběh a tempo, Gilliam chvílemi kašle na nějaké směřování a dramatické oblouky a jen se opájí vlastní geniální scénikou. A něco Vám řeknu, já mu to žeru. Kašlu na nedokonalosti, protože u tohoto filmu je překryje nádherná opona a duch vítězí nad hmotou a kopá jí s rozběhem do zadku. 85% (31.03.2009)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)

Ač mě to mrzí, nemohu dát vyšší hodnocení než 2*. Film má výtečnou vizuální stránku, to je bez debat. Ale to je také jeho jediný klad. Vydržela jsem se na něj totiž dívat asi 40 minut, než mě začal nudit. Nebyla jsem schopná dodívat se ani do konce, což se mi stává málokdy. Nemám srovnání s naším českým baronem Prášilem (myslím, že jsem jej viděla jako malá, ale už si ho vůbec nepamatuji), ale podle zdejších komentářů soudím, že je mnohem povedenější. Terry Gilliam tohle prostě nezvládl a výsledkem je trikově dokonalá nuda. A nezachrání to ani herci, kteří se všichni do jednoho snaží, ale scénář jim prostě podráží nohy. (21.05.2005)

Další moje šance pro Terryho Gilliama znamená po čase další film, jemuž za sebe víc než 1 hvězdičku nedokážu dát. Po Svatém grálu a Krajině přílivu jsem si už potřetí jsem si potvrdil, že s tímto režisérem a velkou částí jeho tvorby to vážně nijak nedám dohromady, Gilliamovo zalíbení v čemkoliv se až na velmi drobné výjimky obvykle míjí s tím, v čem bych našel v rámci filmu zalíbení já (byť musím uznat, že náměty si vybírá určitě zajímavé a originální nápady mu neschází). Tohle vnímám jako úplný protiklad k filmu Karla Zemana z roku 1961, kde ono kouzlo fantaskního dobrodružného příběhu (na rozdíl od Gilliamovy verze) za mě skvěle fungovalo, včetně vizuálně osobité i podmanivé poetiky. Navzdory opulentní výpravě a velkolepým trikům jsem ze samotného Gilliamovu filmu stejně velkolepý dojem mít nedokázal, spíše srovnatelný s některými současnými blockbustery, které často charakterizuje astronomický rozpočet, obrovská nálož triků a galaktické akce na jedné straně a absolutně nefungující základní atributy dobré žánrovky (pohltivá atmosféra, zajímavě vyprofilové postavy, humor nebo napětí) na straně druhé. Skutečně povedených scén, jakou byl hlavně zjev krásné víly v otevírající se perle a následní nebeský tanec, bylo za ty 2 hodiny na můj vkus strašně málo, byť prakticky zachránily moje hodnocení od té úplně nejspodnější možnosti. Když tak čtu v Gilliamově profilu jeho vyjádření o Karlu Zemanovi: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl.“ ...jen si říkám: raději ne, pane Gilliame. Ještě by vás náhodou u toho napadlo zremakovat další mistrův film. Myslím, že jedno zprznění zcela stačilo. [30%] (07.03.2022)