Něžné vlny

Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) (27.01.2014)

Něžné vlny jsou značně nevyrovnané. Sem tam k zasmání, to se jim rozhodně upřít nedá, jenže stejně tak každou chvíli přijde na řadu nějaké klišé, které předešlou situaci „zneutralizuje“. A tak to chodí po celý film. Podobně je to s hereckými výkony; na jedné straně solidní Čermák, Pauhofová či Budař a na druhé řada nevýrazných protagonistů, především těch mladých (konkrétně Cejnarův Vojta mě nanejvýš iritoval a přívlastek „sympatický“, který mu přiřknul oficiální text distributora, bych rozhodně nepoužil). A pohodovou atmosféru zas hatí násilné umísťování dějinných událostí (třeba takové našroubování Vojtova zpoždění na střet s VB mě nepobavilo, spíš mi přišlo vyloženě trapné). Jediné, co se nepodařilo kladně vyvážit, byla práce maskérů, kteří zkrátka zklamali, opravdu si mohli dát víc záležet při „stárnutí“ herců. Takže celkově to vidím na čistý průměr. (14.07.2014)

Milý, skoro až poetický film, který působí opravdu něžně. Vejdělkovy filmy vyhledávám ráda, i když mi v nich vadí twisty ve stylu smrti jedné z hlavních postav. Zde se tohoto "neduhu" Vejdělek konečně vyvaroval a věřím, že se opět dočká vysoké návštěvnosti v kinech. Cejnar sice příliš sympatický nebyl, ale jeho nedostatky se ztrácí díky skvělému Čermákovi, Hartlovi a samozřejmě Dykovi, který pro film také nazpíval nádhernou úvodní píseň. Některé české komedie ještě naštěstí úroveň neztratily. (09.01.2014)

Tento film je premarnena prilezitost. Prva tretina este slape bezchybne. Sledujeme v nej niekolko zaujimavo nacrtnutych dejovych linii, technicka stranka je na ceske pomery kvalitna, hudba tomu dodava prijemnu atmosferu a herci su dobre typovo zvolení. Vynikaju hlavne prvý dvaja predstavitelia ustrednej detskej postavy. Staci len, ze su v zabere a pôsobia neskutocne roztomile. Lenze od chvile, ked dej poskoci do chvile, ked ustredneho hrdinu zacne hrat treti predstavitel Robert Cejnar, tak sa film zacne rozpadat. Robert Cejnar je neskutocne nesympaticky a ani hereckym prejavom to nedohaňa. Co je velky problem. Lenze postupne aj vsetky tie slusne nacrtnute linie z uvodu dost vysumia a aj jednotlive komedialne epizodky prilis nefunguju a ich finane vyvrcholenie prilis nefunguje. Dokonca aj zo zaciatku prijemna hudba sa postupne stava otravnou, lebo je stale rovnaka. Len vdaka kvalitnej prvej tretine tomu davam tretiu hviezdicku, lebo to podla mna za jedno pozretie stoji. Ale potencial tu bol ovela väcsi. 5/10. (07.03.2015)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)