Zloději kol

V okruhu neorealistických klenotů jasný král, jenž splňuje všechny charakteristiky svého žánru, oplývá všemi přednostmi a spolehlivě dokáže beze stopy sentimentu navodit tu pravou atmosféru poválečné Itálie se sociálními problémy i bariérami. Podivuhodná je samozřejmě též nebývalá autentičnost, kdy se takřka vše točilo na volném vzduchu uprostřed opravdového ruchu velkoměsta. Všimněte si představitele malého Bruna ke konci filmu, kdy je dvakrát takřka sražen autem - to nebylo ve scénáři!!! To bylo přirozeným důsledkem živého natáčení v plném provozu. (22.04.2005)

Antonio Ricci a jeho souboj se sebou samým. S morálními zásadami a svědomím. Jeho bezstarostnou svobodu dnešního dne i světlé zítřky náhle střídá zoufalství a beznaděj, jeho boj začíná...před zraky vlastního syna. Film o jedné velmi rušné neděli v reálném prostředí poválečného Říma, plného ukřičených lidiček, bicyklů a životních nadějí. (22.07.2017)

Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce. (10.03.2006)

Upřímně, ještě půlhodinu před koncem jsem si myslel, že výš (s hodnocením) prostě nepůjdu. Nejsem filmový teoretik, a proto hodnotím filmy podle toho, jak mě opravdu baví, ne jak jsou přínosné. A první hodina mě vcelku nudila. Nicméně pak přišla závěrečná půlhodina, a jakmile film skončil, tak mi došlo, že tenhle film je nadčasový, protože je (bohužel) o problémech, které přetrvávají do dnešní doby. Nejen nezaměstnanost, ale celkové vyznění (na zloděje je metr krátký a poctivec, který jednou uklouzne, na to hned doplatí) se mi opravdu líbilo a po skončení filmu mi přišlo, jako bych právě snědl něco, na co jsem nebyl připravený. Možná, že příště budu lépe připravený, jak říkám, kvůli konci zvyšuju své hodnocení na 70 % a myslím, že za nějakou dobu si film zopakuju. (27.09.2011)

Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. (25.08.2008)