Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
Sledovat bezradnost, zoufalství a beznaděj hlavního hrdiny, jehož jedinou touhou je pracovat a obstarat živobytí pro rodinu je zážitek skličující, jelikož vidíme jen další a další hořkost a zklamání. Boj o vlastní důstojnost je navíc o to těžší, že se neodehrává pouze před ním samým, ale skrze syna i před zrakem budoucích generací. Pro diváka 21. století skrývá na první pohled osobitě krásný Řím 40. let spíše bezútěšnost, ze které již motlitby či Bůh ven nepomohou, ale zatím ani nic jiného... ()
Bez sentimentu ukázaná povojnová tvár talianského veľkomesta v scenári Cesare Zavattiniho, kde je na malej ploche dokonale vykreslená bezútešnosť a nešťastie muža, ktorému ukradnú bicykel. Ten potrebuje k práci, inak je opäť nezamestnaný. Film ani po toľkých rokoch nestráca na sile, nebojím sa povedať, že sa jedná o jeden z najlepších talianskych filmov vôbec. ()
95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $334,293║Tržby Celosvetovo $-║ Z jednoduchého námetu(ukradnutie bicykla) je vyťažené možné maximum, dvojica otec a syn pátrajú po zlodejovi, čo im ukradol bicykel aby nakoniec pre nedostatočné dôkazy pri dolapení zlodeja, zničený otec upadá v mysli a sám v zúfalstve sa pokúsi o krádež... Po hereckej stránke brilantná práca, čo samým záverom vyústi silný emociálny dojem, kde je cítiť zúfalstvo a beznádej. "Niekedy bola aj v jednoduchosti sila!" Práve na takýchto filmoch je vidieť, že aj na prvý pohľad jednoduchý námet pokiaľ je srdcom zahraný, dokáže svojou nosnou témou upútať a priniesť ponaučenie. /80%/ ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (22)
- Na plakátě ve filmu můžeme vidět Ritu Hayworth ve filmu Gilda (1946). (džanik)
- Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Luigiho Bartoliniho. (Hans.)
- Lamberto Maggiorani (Antonio) skutočne stratil po natáčaní svoj symbolický bicykel, teda s tým aj svoju prácu, a tak sa rozhodol, že bude pokračovať vo filmovej brandži. (Karush)
Keby to vskutku ten protagonista Antonio Ricci, dopredu aspoň trochu inštinktívne správne vytušil, tak by si zrejme svoj bike, rámu Fides, ľahkého typu, ročníku 1935, určite by bol kdesi hocako (u)zamkol, povedzme o nejakú pevnú konštrukciu, priam najideálnejšie a najbezpečnejšie zrovna presne tak, ak by sa tak bol rozhodol učiniť napevno cez rám, tým pádom by snáď zabránil pomýšľať potenciálnemu zlodejovi nad zlomyseľnou ideou - rýchleho ukradnutia bicykla, tak mimoriadne dôležitého, dopravného prostriedku pre túto hlavnú postavu, momentálne už konečne zamestnanú na plný úväzok, ako nádejný lepič plagátov, čím by im napokon mohlo začať svitať v prostredí povojnového Ríma na oveľa lepšie časy, kde sa to mimochodom nielen samými bicyklami, ale zároveň i poriadnou nezamestnanosťou, neustále len tak hemžilo, a tak by sa veru o to mal viacej snažiť, keďže i jeho žena Mária, taktiež niečo pre to rovnako obetovala, vrátane aj jeho 9-ročného syna - Bruna, o ktorom ešte bude kratšia reč, nakoľko sa v nasledujúcom dianí, totožne spolupodieľal na hlavnej myšlienke tohto nadčasového, neorealistického, dramatického počinu z roku 1948, a to konkrétne od nadchádzajúceho režiséra - Vittoria De Sicu, ktorý sa svojim filmom naprosto zapísal do dejín kinematografie, ako si možno ani sám nepredstavoval, čo vlastne týmto revolučným prístupom (na)ďalej spôsobí... • To v podstate ne(vy)tušila ani ústredná postava v podaní neherca Lambertoa Maggioraniho, ako sa jej extrémnym spôsobom zdramatizuje (dlhý), vyčerpávajúci deň, keď jedna, zlomová udalosť, vytvorila nasledujúcu škálu nepredstaviteľných situácií, pozostávajúcich zo základného leitmotívu tohto majstrovského diela, ktorý som už predsa o pár riadkov vyššie načrtol. Áno, ak ste náhodou ešte doposiaľ Ladri di biciclette, nevideli, tak hádate správne, o čom by to vlastne bolo, ak by som sa stále pozeral iba na to, ako dotyčná postava po rímskych uliciach vylepuje plagáty, čo tak to radšej 'okoreniť' doslova v tom význame, že mu čochvíľa ktosi ukradne jeho milovaný bicykel, a čo sa bude diať hneď potom, tak to je na tom asi najviac zaujímavé, ako ho budú (spolu so synom) počas jedného dlhého dňa, neúnavne hľadať a hľadať, počas čoho zažijú naozaj „množstvo dobrodružstiev”, pričom práve v tomto ponímaní to je, ako hľadať ihlu v kope sena..., ale zase netreba zakaždým hádzať flintu do žita, však? • Režisér oproti svojim predchádzajúcim režisérskym kolegom, tentoraz radikálne zmenil rétoriku zobrazovania daného príbehu, à la štandardný príklad typických „bielych telefónov” (filmy, ktoré v 30. rokoch zobrazovali frivolné životy bohatých Talianov), čoho priamou reakciou je príklon ku začínajúcemu hnutiu - Taliansky neorealizmus, čiže filmové kamery vyviedol z ateliérov do realistických exteriérov, čoho cieľom bolo zachytiť reálny život v chudobných štvrtiach, k čomu mu vhodne vypomáhala i autentická, čiernobiela a dynamická kamera. • Sľúbil som, že sa ešte nakrátko zmienim i o predstaviteľovi Bruna, teda o Enzoovi Staiolovi, bez ktorého účasti by sa sotva jednalo o tak konštantné dianie, inými slovami zručne sekundoval svojmu filmovému otcovi, keď v obidvoch polohách sa súčasne jedná o jedno z vôbec najstrhujúcejších stvárnení otca a syna na striebornom plátne. • Univerzálne platná snímka nielen v situovanej druhej polovici 20. storočia, ale aj v hocikedy rozdielnej epoche, trebárs v tej aktuálnej. () (méně) (více)