Hany

Nejsem intelektuál a na žádném literárním kroužku jsem nikdy nebyl, ale tahle skrumáž náhodných účastníků hned několika akcí opravdu vypadá jako ze života. Z herců zaujme hlavně Jiří Kocman (aspoň doufám, že to hovado jen hraje), ostatní neměli moc prostoru. Jednozáběrová forma se k filmu hodí, jen scenárista zřejmě nedokázal vymyslet nic, pro co by se některá z postav vrátila do kavárny, takže ke konci máme přece jen jeden střih a takový vyloženě formanovský závěr. Problém začíná až při otázce, jestli tím chtěl autor něco sdělit. Pokud ano, tak zpráva nedorazila. (23.06.2014)

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40% (21.12.2015)

Formálně ohromná frajeřina. 90 minut na tři záběry včetně pouliční demonstrace a jízdy tramvají - za to palce vzhůru. Hodně se mi líbilo civilní herectví a formanovské gagy ("Dobrej, pane Šetlík."), bohužel scenáristicky to šlo úplně mimo mě. Většina replik jsou buďto super-civilní dialogy o ničem (které sice působí krásně realisticky, ale nudí tím, že nikam nesměřují) nebo pseudoartové intelektuální výměny, které zní jako něco od Ionesca. Místy se objeví náznak příběhu nebo konfliktu (procházka v parku), film začne být zajímavý, ale pak je to zase hned pryč. Závěrečná pointa je opět tak prudce artová, až se nestydím přiznat, že jsem ji vůbec nepobral. Celé to svým nápadem a přílišným akcentem na uměleckost bez sebemenšího vykročení směrem k divákovi působí jako absolvák z FAMU na steroidech. (04.09.2014)

Český Birdman - ale jen tím, že vystihuje, jak hluboko je česká kinematografie pod světem. Mohl bych tak jako ostatní snaživě přičítat hvězdy, protože technická stránka nebo entuziasmus a formální ambicióznost jsou opravdu hodné úcty. Ale to bohužel nic nemění na tom, že Hany jsou bohapustě prázdným, blábolivým utrpením, které koncept naplnily podobně jako svého času Krysař. Katastrofa. Generační refelexe ale tam přeci jen je: Tak jako jsou postavy vesměs jen narcistními kecálky, kteří ze sebe chrlí emocionální i verbální skelnou vatu, tak... tak ani tvůrci toho mnoho smysluplného neřekli. (25.01.2015)

Měl jsem možnost být na testovací projekci v kině Atlas. Trochu jsem se bál, co na mě tuzemská kinematografie zase připraví, ale k svému nezměrnému překvapení jsem se bavil. Film je to sice megadivný a bez jediné sympatické postavy, ale já jsem se do toho nějakou záhadou dokázal dostat a užívat si to. Je trochu škoda, alespoň tedy pro mě, že vyvstanou otázky, ale odpovědi na ně nepřijdou. Kamera na jeden záběr ("jeden záběr") vůbec nepůsobí rušivě, naopak mi všechny ty přelety přišly docela zajímavé. V průběhu těch zhruba 90 minut mě napadaly nějaké paralely s Project X a jsou i teď s odstupem docela na místě. (27.04.2014)